Domů Tvorba mensanů Nezapomenu

Nezapomenu

Od Redakce

Byla tma a ty ses moc bál. Chtěla jsem tě před ním ochránit. Nevěděla jsem jestli je to on, nebo někdo jiný. Ale měla jsem takové svědění mysli. Sakra! Chvíli jsem si opravdu byla jistá, že je to on. Bála jsem se stejně jako ty. Nevěděla jsem jak mu utéci. Byl tak dotěrný. Byl strašný. Zevnitř mě rozežíral jako nějaký účinný prostředek na špínu. Nemohla jsem si být ničím jistá. Prostě jsem tě chtěla ochránit, neublížit ti. To je celé. On se vždycky strašně smál. Měl hrozně hluboký hlas. Chtěla jsem ho zabít. Ale nešlo to. Taky jsem se strašně bála, byla jsem ještě malá. Ovinul ses mi kolem paže jako nikdy předtím. Cítila jsem tvůj strach a chtěla jsem tě schovat. Věděla jsem totiž, že tě nesnáší a jenom jsem se hrozila toho dne, kdy přijdu domů a ty tam nebudeš. Nepřipouštěla jsem si to. Nikdy jsem netušila, že budu takový strach pociťovat. Bát se někoho to bylo na denním pořádku, ale mít strach o někoho? To se mi ještě nestalo. To už nechci zažít! Asi ani nezažiju.

Bohužel jsme takové štěstí neměli pořád. Byl krásný večer. Pohodička. V rádiu hráli Last Christmas a já si užívala svobody. V baráku nikdo nebyl a to ticho! Ale ne na dlouho.

Problém nastal, když jsem slyšela blížící se kroky a to jeho děsný chroptění! Byl to ten nejhorší zvuk co jsem kdy slyšela. Vždycky jsem se probudila z noční můry. Počuraná jsem poslouchala jestli náhodou neuslyším aspoň malinký zachroptění. Bála jsem se. Rozrazil dveře a ty si se ke mně zase přivinul. Nemohla jsem skoro popadnout dech. Ani křičet jsem nemohla, když jsem viděla jeho planoucí oči! „ Kde je? Neschovávej ho přede mnou! Já ho najdu! Kde je?“ řval jak pominutej, házel s nábytkem a strašně smrděl!

Vyřítil se ke mně s rychlostí a mrštností pumy. Nemohla jsem tomu uvěřit jak je to možné. Takovej starej, smradlavej, chroptící chlap a taková mrštnost? Jenom stál proti mně a koukal se mi do očí!

Klepala jsem se. Tiskl jsi se ke mně. Nemohla jsem popadnout dech. Modlila jsem se, ať se nepodívá pod tričko. Bohužel udělal něco horšího. Uhodil mě! Dopadla jsem na zem a ucítila jsem hrozné štípnutí. Nejdřív jsem tomu nevěřila, ale pak mi došlo, že si se cítil ohrožený. Kousl jsi mě, protože jsi se bál, že ti ublížím. To jsem, ale nikdy nechtěla. Omlouvám se a zároveň ti děkuji. Omlouvám se za to, že jsem to nepřežila a nechala tě na pospas tomu hnusnýmu světu a děkuji za to, že jsi mě od něj konečně osvobodil. Nikdy nezapomenu na tvůj chlad, co šel z tvého malého plazivého tělíčka. Děkuji ti za to. Nezapomenu…

Autor: Květuše Soukupová

Zanechat komentář

− 1 = 1

Mohlo by se vám líbit