Mensantrop: Martin Cooper

---

Marty zahájil náš videohovor ze svého iPhonu a jedna z jeho prvních otázek byla, jak se nám daří v České republice a zda jsme nervózní z toho, co dělají Rusové na Ukrajině. Sám to pak komentoval následovně: „My máme velké štěstí, že jsme od toho konfliktu tak daleko. Ve skutečnosti se ale týká všech lidí na celém světě, nejen v Evropě. Je to prostě škoda. Dvě věci, které by podle mě v dnešním světě neměly existovat, jsou válka a chudoba. Ani pro jedno neexistuje omluva. Když jste inženýr jako já, smyslem vaší existence je efektivita a to, aby věci fungovaly lépe. Válka je přesný opak, lidem život zhoršuje, ne zlepšuje. Ani pro chudobu není omluva. Ve světě všeho vyrábíme dost. Jsme dostatečně efektivní. Nikdo by neměl mít hlad.“

Marty, vy jste známý především díky vynálezu mobilního telefonu. Co si myslíte o dnešních mobilech?

Myslím, že největším přínosem mobilního telefonu je možnost spolupráce. Lepší spoluprací vyřešíme všechny problémy světa. Věřím také, že všechny sociální sítě jednou dospějí a stanou se prostředkem spolupráce, a to bude velmi užitečné. Dnes jsou zatím spíše na hraní než produktivitu.

Mobilní telefon jste vynalezl, když jste pracoval pro Motorolu. Souviselo nějak vaše rozhodnutí nastoupit k této společnosti s tím, že Motorola byla založena ve stejném roce, kdy jste se narodil?

V té době jsem to vlastně nevěděl, ale nástup k Motorole byl jedním z mých nejšťastnějších rozhodnutí. Nejsem totiž náturou korporátní člověk, ale Motorola mě 29 let tolerovala a chovala se ke mně mimořádně dobře, přestože jsem korporátní styl vlastně nikdy nepřijal. Nevěřím ve strukturu. Být neorganizovaný je pro mě základem kreativity. Pokud je někdo příliš organizovaný, nikdy nepřijde s novým nápadem.

Zakladatel společnosti Motorola byl skutečný podnikatel. Jeho prvním produktem bylo topení do automobilu. Nejprve bylo úspěšné, pak ale ta topení začala vybuchovat. Tím tento podnik skončil. Jeho dalším produktem bylo autorádio. Vyprávěl, jak šel za bankéřem, aby získal nějaké peníze. Bankéř mu řekl: „Tak mi to dejte do auta, ať vidím, jestli to funguje.“, ale když do auta vrtali díru, začalo hořet. Jeho filozofií bylo nebát se neúspěchu a jít s kůží na trh. Myslím, že jsem to po celou dobu své kariéry ve společnosti Motorola praktikoval. Mé snahy nebyly vždy úspěšné, ale uspělo jich celkem dost.

Co vás tedy přimělo nastoupit k Motorole?

Když jsem v roce 1953 odešel od námořnictva, začal jsem pracovat pro společnost Teletype. Vyráběli mechanické tiskárny, kterým se říkalo „teleprinter“. Nebyla v nich žádná elektronika, jen jeden elektrický motor a ta nejdůmyslnější mechanika, jakou si vůbec dokážete představit. Ale očekávali, že elektronika jednou nějak převládne, a tak mě najali do svého výzkumného oddělení. Po nějaké době mi však bylo jasné, že to není prostředí pro mě. Představte si, že sedíte v místnosti se stovkou dalších inženýrů. Měli tam zvonek, který zazvonil, když byl čas na přestávku, měli zvonek na oběd a zvonek na odchod domů. A když zazvonil, všichni se zvedli a šli.

Pak mě oslovila Motorola. Během pohovoru mi dali za úkol vyřešit nějaké technické problémy. A pak mě přijali do svého výzkumného oddělení. Tam jsem narazil na úplně jiný způsob, jak odcházet domů. Padla měli v pět hodin. Někdo ale třeba deset minut před pátou začal o něčem diskutovat a skončili jsme, až když diskuse dospěla k nějakému závěru. I kdyby to trvalo dvě hodiny. Lidé tam byli nadšení. Bavilo je to, co dělali.

Podílel jste se někdy také na dodávkách zařízení Motoroly pro vesmírný program NASA?

Vůbec ne. Celou svou kariéru jsem strávil v oblasti komunikace. Vyrobil jsem telefon, který fungoval na venkově. Konstruoval jsem bezdrátové ovládání semaforů a podobné věci. V jeden moment mě přeřadili k práci na první mobilní telefonní službě s názvem IMTS, která měla ve Spojených státech obrovský úspěch. Druhou důležitou věcí, na které jsem pracoval, byl rádiový pager, který sice existuje dodnes, ale mobilní telefony ho v podstatě zcela vytlačily. Nakonec jsem založil novou divizi, kde jsem pracoval na mobilních telefonech.

V jednom rozhovoru jste řekl, že vaším cílem u kapesního mobilního telefonu bylo osvobodit lidi od toho, aby museli být připoutáni k autu nebo domácnosti. Byl to váš osobní nápad, nebo jste prostě dostal za úkol vymyslet technologii, která by to umožnila?

Nikdo mi to nikdy neuložil. Mou skutečnou inspirací byl komiks Dick Tracy. Tracy byl detektiv a měl náramkový telefon, kterým mohl mluvit se všemi ostatními policisty. Naším cílem proto bylo mít na zápěstí obousměrnou vysílačku. A když se to podařilo, přišel Dick Tracy s obousměrným videotelefonem. Ten koncept svobody vycházel hlavně z firem, které potřebovaly řídit své mobilní zdroje, zejména lidi.

Tehdy Bell System, který byl podle všech měřítek (tržeb, zisků i počtu lidí) největší společností na světě, oznámil, že jeho lidé vynalezli celulární koncept mobilní sítě. To se ale stalo už v roce 1947 a nyní, v roce 1969, se konečně chystali k realizaci, což vám dává představu o tom, jak pomalý Bell System byl. Jejich představa svobody spočívala v tom, že mobilní telefony montovali do aut, což nám připadalo směšné. Lidé tráví v autě možná 5 % svého času. Jejich druhou zásadou byl monopol. Měli velký vliv u Federální komise pro komunikaci (FCC), takže hrozilo, že by mohli vyhrát a stát se jediným poskytovatelem.

Samozřejmě by nás tím vyřadili z provozu. Motorola se proto pustila s Bell System do boje. V roce 1972 se FCC chystala rozhodnout. Měli jsme strach, že rozhodnou špatně, a tak se naše vedení rozhodlo pro velkou veřejnou demonstraci obousměrného rádia. Řekl jsem jim, že demonstrací obousměrné vysílačky podle mne nikoho nezaujmeme. Ale věřil jsem, že bychom mohli sestrojit mobilní telefon, který by lidé mohli nosit s sebou. Oni na to: „Za čtyři měsíce už máme naplánovanou demonstraci v New Yorku. Pokud se vám ale podaří postavit mobilní telefon do čtyř měsíců, podpoříme vás a můžete mít k dispozici veškeré zdroje společnosti, které budete chtít.“ A tak se stalo. A to byl začátek.

Předvedení kapesního telefonu se nám podařilo 3. dubna 1973. Dalších deset let bojů mezi Motorolou a Bell System pak trvalo, než se FCC konečně rozhodla, že umožní vytvořit konkurenční prostředí a že o hodnotě této technologie rozhodne trh, nikoli monopol.

Dočetl jsem se, že komerční verze byla uvedena na trh v roce 1983. Pak jste odešel od Motoroly a založil vlastní společnost?

V roce 1983 jsem založil svou první společnost a v roce 1984 jsem opustil Motorolu, právě v době, kdy se mobilní telefon dostal na veřejnost. Pak jsme s manželkou založili ještě několik firem. V jedné z nich jsme dávali mobilní telefony do taxíků a limuzín. Tento byznys samozřejmě netrval dlouho, ale měli jsme několik dalších podniků, které byly úspěšnější.

V roce 1992 jsme s několika kolegy založili firmu ArrayCom a vytvořili mobilní technologii, jež se teprve nyní začíná prosazovat. Jsme daleko před zbytkem odvětví. Pro milimetrové vlny, 5G, se používají takzvané chytré antény. A přesně to byl náš koncept v roce 1992.

V rozhovoru pro BBC v roce 2013 jste zmínil, že průmysl se při inovacích ubírá špatným směrem a zaměřuje se spíše na novinky, než aby dořešil základy. Zaznamenal jste od té doby nějakou změnu správným směrem?

Považuji za výsměch, jak operátoři kladou důraz na budoucí byznys. Myslí si, že jejich budoucností je internet věcí. A proč si to myslí? Na světě je jen 8 miliard lidí a růst populace se zpomaluje. Ale počet věcí není nijak omezen. Proto jsou z internetu věcí všichni nadšení, zatímco práci na internetu lidí ještě nedokončili.

Já říkám, že smyslem technologií je zlepšit lidem život. Nedává smysl začínat s technologií jen pro technologii samotnou. Musíte vědět, jak zlepší společnost.

Dnes se například nemůžete vzdělávat, aniž byste měl plnohodnotný přístup k internetu. Pokud potřebujete nějakou informaci, hned si ji vyhledáte. Pokud chcete spolupracovat, můžete začít okamžitě. Ale náš vzdělávací systém je zastaralý. Přednášky jsou naprosto nejhorší způsob komunikace s lidmi.

Jsem přesvědčen, že svoje vzdělání by si měl každý člověk formovat sám. Naučte ho, jak používat nástroje. Naučte ho, jak se dostat ke všem informacím světa, dejte mu návod. To by měli dělat učitelé.

Myslíte si, že třeba Muskův StarLink jde lepším směrem, když přináší připojení do míst, kde dosud nebylo žádné pokrytí?

Rozhodně ne. Hlavním důvodem je, že satelity nefungují uvnitř budovy nebo lesa. Neposkytují tedy příliš dobrou osobní komunikaci. Druhý důvod vidím v tom, že jsou příliš nákladné. Elon Musk si za používání jednoho ze svých satelitních přijímačů účtuje 110 amerických dolarů měsíčně. Pro lidi na venkově by ale připojení nemělo stát více než 5 dolarů měsíčně.

V každé demokratické zemi musí být vzdělání pro každého. Někteří lidé budou chytřejší než jiní, ale každý by měl mít možnost získat vzdělání. Každá mobilní buňka musí mít nějaký přístup k internetu, to ano. Pro tento účel se drahé technologie, jako je satelit, optické vlákno nebo kabel, hodí. Ale poslední míle vzdělávání vyžaduje levnou komunikaci.

Kam se podle vás bude mobilní komunikace ubírat v příštích desetiletích?

Vidím, že telefon se bude vyvíjet dvěma směry. Jedním z nich je jeho personalizace podle způsobu použití. Mezi nejvýznamnější způsoby použití patří vzdělávání, ale dalším je zdravotnictví. Proč si na tělo nedat senzory přizpůsobené naší genetické výbavě? Pokud máte sklony k srdečnímu selhání, můžete mít senzor, který bude neustále monitorovat vaše srdce. Když budeme mít na těle senzory, které blížící se selhání odhalí dříve, než k němu dojde, máme šanci se zbavit spousty nemocí.

Můj mobilní telefon je kus plastu a kovu. Je plochý, kdežto moje tělo je zakřivené. Musím ho držet ve velmi nepohodlné poloze. Jako telefon tedy nedává žádný smysl. Myslím, že telefon budoucnosti bude zařízení umístěné blízko ucha. Bude zabudovaný pod kůží a napájený energií našeho těla.

Všechny funkce telefonu bychom měli optimalizovat. A jediný způsob, jak toho dlouhodobě dosáhnout, je mít v něm umělou inteligenci, která se podívá na vaše zvyky, přání a potřeby a vytvoří nebo vybere takové aplikace, které vám budou vyhovovat a zlepší váš život. Mohla by projít všechny ty 4 miliony aplikací a najít tu správnou, abyste to nemusel dělat vy. Lidé by se neměli nástrojům přizpůsobovat. Měli by ty nástroje používat a nástroje by jim měly zlepšovat život.

Když se podíváte do trochu vzdálenější budoucnosti, myslíte si, že se třeba za dalších 200 let naučíme používat technologie, které máme v těle, a komunikovat po celém světě zcela bez přidaných zařízení?

Dříve nebo později se to může stát. Ale nejsem si jistý, zda vývoj skutečně půjde tímto směrem. Už dnes mobilní telefon umí věci, které my neumíme. Jeho mikrofon slyší zvuky, které my neslyšíme. Fotoaparát vidí mnohem širší frekvenční rozsah a ve vyšším rozlišení než naše oči. Váš mobilní telefon může postupně přebrat všechny vaše funkce. Jednoho dne přijde na to, že „možná nepotřebuji HOnzu, protože jako jedinec sám o sobě jsem mnohem schopnější než jakýkoli člověk“. Jsme teprve na začátku.

Měl jste někdy obavy, že budou vaše vynálezy použity špatným způsobem, nebo jste byl vždy optimista a věřil, že se lidstvo ze svých chyb poučí?

Jsem optimista. Vnímám ale i všechny ty současné způsoby používání mobilních telefonů, které nejsou ve veřejném zájmu. Zločinci dnes pomocí mobilních telefonů řídí svou trestnou činnost. Lidé přecházejí ulici za provozu a dívají se přitom do mobilu. V restauraci dřív lidé seděli u stolu a komunikovali mezi sebou. Teď tam všichni sedí a dívají se do svých telefonů.
Když ale máte něco nového, vyžaduje to opravdu velkou kulturní změnu. Mám neutuchající víru v lidi a lidskost. Myslím, že se lidé tyto nástroje nakonec naučí používat a že přinesou více dobrého než zlého. Ale než se to stane, to bude trvat nejméně jednu nebo dvě generace.

Jedním z velkých problémů dneška jsou hrozby pro bezpečnost a soukromí. Žádá se po nás dvoufaktorová autentizace, třífaktorová autentizace, tisíce hesel. Vidím, jak je pro starší lidi opravdu obtížné to zvládnout. Máte nějaký nápad, jak tento problém vyřešit?

Nejde jen o starší lidi. Jednoduchost prospěje každému. Uživatelské rozhraní je zásadním prvkem inženýrství, ale to zatím moc inženýry neučíme. Máme nový koncept, kterému se říká design zaměřený na člověka. Tím by mělo všechno začínat. Vše, co děláme, by mělo vycházet z člověka a z toho, jak bude na naše výtvory reagovat.

Mám jednu posedlost. Zdráhám se používat jakékoli technické zařízení, dokud nepochopím, jak funguje. Máte to podobně?

Musím říct, že jsme oba v tomto ohledu neefektivní. Plýtváme časem. Neměli bychom tomu potřebovat rozumět. To jsem si silně uvědomil, když jsem se snažil pochopit dvě věci, které jsem nepochopil. Jednou z nich je kvantová mechanika a druhou blockchain. Oběma jsem věnoval opravdu hodně úsilí a musím se přiznat, že jsem to vzdal.

Co se týče zábavy, máte pravdu. Baví mě rozebírat a sestavovat různé věci. Ale třeba na svůj dům jsem si konečně najal údržbáře. Celý život jsem si doma všechno opravoval sám, ale loni jsem si začal uvědomovat, že ztrácím obrovské množství času blbnutím s věcmi, u kterých se už nic nového nenaučím.

Co si myslíte o lidské inteligenci a o Mense?

Do Mensy jsem vstoupil ještě v době, kdy mi to mnohem více myslelo. Muselo to být někdy kolem třicítky, tedy před více než šedesáti lety. Tehdy jsme museli test udělat doma a poslat ho poštou. To bylo dávno před existencí internetu, mobilního telefonu nebo něčeho podobného. Test se mnou dělala i moje žena. Když jí přišly výsledky, které uváděly IQ 150, bála se, že nebudu rád, když bude chytřejší než já. V tom se samozřejmě mýlila, ve skutečnosti bych byl moc rád. Ale o dva dny později přišel můj výsledek a ten byl 152 bodů, což ji uspokojilo.

Od svého členství v Mense jsem si hodně sliboval, ale vždycky mě rozptylovaly jiné věci, kvůli kterým mi na aktivní zapojení do mensovních aktivit nezbýval čas. Jsem ale velmi hrdý na to, že jsem členem, a to nejen proto, že moje IQ náhodou dosáhlo správného čísla, ale protože si nesmírně vážím věcí, kterými Mensa pomáhá společnosti. A trochu se stydím, že jsem se na tom nepodílel.

Každý by měl využít svůj talent k tomu, aby učinil svět lepším. Proto jsem tak zapálený do vzdělání. Myslím si, že když vzdělaná populace nedovolí, aby existovala chudoba, a zabrání válkám, zefektivní to naši společnost a přinese to zlepšení všem lidem.

Marty, brzy vám bude 94 let a nezdá se, že byste měl méně práce než před desítkami let. Jaký je váš osobní recept na dlouhověkost?

Cvičení. Musíte dělat tři věci. Musíte cvičit svou mysl, své tělo a schopnost komunikovat s ostatními lidmi. A asi nejdůležitější je ta poslední, věřte tomu nebo ne.

To je vědecky podložené, nejen můj názor. V Itálii provedli studii, v níž našli oblast obklopenou horami. Lidé odtamtud příliš necestovali, ale jejich průměrná délka života byla o 12 let delší než u lidí ve zbytku Itálie. Tak tam poslali skupinu vědců, aby to prozkoumali. Zjistili, že tito lidé měli tendenci být obézní a pili hodně vína. Jedinou charakteristikou, kterou se odlišovali, byly jejich velmi silné rodinné a sociální vazby v rámci komunity.

Tyto tři věci byly tedy v mém životě klíčové. Ještě v osmdesáti letech jsem běhal, lyžovat jsem přestal až v osmdesáti osmi. Stále třikrát týdně cvičím s činkami a chodím na procházky. A moc si cením setkávání s lidmi, kteří mi kladou těžké otázky a jsou dostatečně trpěliví, aby si vyslechli mé odpovědi. Takže to je můj recept.

Odkazy na web:
Wikipedia: mensa.click/vw
Britannica: mensa.click/vx
Dyna LLC: mensa.click/vy
InfoWorld 2000: mensa.click/vz
BBC 2013: mensa.click/w1
IEEE 2015: mensa.click/w2
National Academy of Engineering 2021: mensa.click/w3
Article at inSmart from 2021: mensa.click/w4
TEDx Talk DelMar 2010: mensa.click/w5
TEDx Talk San Diego 2011: mensa.click/w6
TEDx Talk Hasselt University 2013: mensa.click/w7