315
Ze tří stébel a cárů staré látky,
z pruhů nebe, jež duha na desátky
rozdělí si, život hnízdo látá,
ptáci, krysy, plémě Peisistrata,
každý hledá, kam by složil hlavu,
bílá, šedá, každá v jiném stavu
v davu vždycky za svou cenu platí,
cenu klícky, když ji neutratí …
Z desek z kůže a ozdobného písma
dědy, muže, jenž znal, kdo byl Bismarck,
a jenž s chutí vše své zaznamenal,
zbyly v suti vzpomínky a žena,
jež ho vidí, třebaže tu není,
stovky lidí padnou v zapomnění,
všechno živé se prý jednou ztrácí
někam vniveč – vše, co si vzal za cíl,
ne, to není zcela takto jasné,
v blescích hřmění utichne a zhasne,
v jedné mysli svítí dál a hvízdá
ten, kdo dal – tři stébla, základ hnízda …