V autoškole, ale i v diskuzích se často diskuze točí kolem toho, kdo má či měl dát přednost v jízdě. Dát přednost v jízdě je v zákoně 361/2000 Sb. definováno a všimněte si, že hovorově se mluví o přednosti i tam, kde zákon mluví jinými pojmy jako „neomezit“, „neohrozit“ nebo dokonce jinak, speciálně. Dává mi smysl pro vás udělat takový přehled, kdo kde má dát různé typy „přednosti“.
Neohrozit versus nesmět ohrozit
Začneme pojmem neohrozit. Typů „neohrožení“ je také víc.
Na mnoha místech zákona taky máme pojmy jako neohrozit bezpečnost provozu apod. Těmto neohrožením se nebudu věnovat vůbec.
Obecně nikdo nikoho nesmí ohrozit, slovy zákona: § 4 „Při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen a) chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní…“
Dále zde máme definovaný pojem, který na mnoha místech zdůrazňuje konkrétním účastníkům v konkrétních situacích, koho konkrétně nesmíme ohrozit, dle § 2 l) „nesmět ohrozit znamená povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nevzniklo žádné nebezpečí.“ Právě těmto neohrožením se budu věnovat detailněji.
Krom zmínek, koho nemáme ohrozit, omezit a dát mu přednost, bych rozlišoval minimálně další dvě úrovně „přednosti“. Úroveň, kdy děláte něco, co je legální, a tedy by to ostatní měli očekávat a předvídat – např. když chodec přechází dál než 50 metrů od přechodu nebo cyklista přejíždí mimo přejezd pro cyklisty. A pak úroveň, kdy děláte něco, co je explicitně zakázáno – např. chodec přechází blíže než 50 metrů od přechodu nebo jde po stezce pro cyklisty, cyklista jede po chodníku, vozidlo parkuje na chodníku, zeleni, či dokonce po chodníku jede, jede vyšší než povolenou rychlostí nebo zastaví v explicitním nebo implicitním (např. nenechá odstup 3 metry) zákazu zastavení či stání. Za sebe bych dodržoval nepsané pravidlo pro tuto zakázanou nejnižší úroveň – pokud něco porušujete, nesmíte ohrozit ani omezit kohokoliv jiného.
Dále je k zamyšlení, jestli explicitní zmínka „neohrozit“ znamená implicitně, že můžete tím pádem omezit nebo nedat přednost. Za mě to obecně nelze říct, záleží na konkrétní situaci.
V každém případě v praxi je „nesmět ohrozit“ vnímáno jako „mít přednost“. Například já jsem se učil v autoškole, že při sbíhání dvou pruhů platí „přednost zprava“. Ale zákon v této situaci nepoužívá pojem přednost, ale pojem nesmět ohrozit (povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nevzniklo žádné nebezpečí), přesněji „§ 12 Jízda v jízdních pruzích (5) Tam, kde se dva jízdní pruhy sbíhají v jeden, aniž by bylo zřejmé, který z nich je průběžný, nesmí řidič jedoucí v levém jízdním pruhu ohrozit řidiče jedoucího v pravém jízdním pruhu.“ Pozor tedy na podceňování zmínek o neohrožení s poukázáním na to, že dle § 4 a) nesmíte ohrozit nikoho nikdy. I ony jsou důležité z hlediska „přednosti“.
Občas jeden účastník nesmí ohrozit druhého a druhý prvního (např. chodci a cyklisté na „Stezka pro chodce a cyklisty společná“). Ale toto rozlišujte od případu, kdy cyklisté nesmí ohrozit chodce v části pro chodce a chodci cyklisty v části pro cyklisty na „Stezka pro chodce a cyklisty dělená“.
Dále je třeba mít na paměti obecné pravidlo právní přednosti, podle něhož má speciální právní úprava přednost před úpravou obecnou (zásada lex specialis derogat legi generali). Tato zásada platí nejen mezi různými právními předpisy stejné síly, ale i mezi právními normami v rámci jednoho právního předpisu. Speciálnější ustanovení (např. konkrétní paragraf o výjimce) má přednost před obecnějším ustanovením v tom samém zákoně, pokud se vztahují na stejnou skutkovou situaci.
Tedy např. to, že chodec nesmí ohrozit vozidla při přecházení silnice mimo přechod a řidič vozidla při odbočování nesmí ohrozit chodce přecházející mimo přechod, není obdoba situace, kdy se chodec a cyklisté nesmí vzájemně ohrožovat na společné stezce.
Dále si všímejte některých duplicit, přesněji zdůraznění. Např. při couvání dle § 24 (2) nesmí řidič ohrozit ostatní účastníky provozu, k tomu pak zdůraznění, že nesmí ohrozit chodce dle § 5 (2) g) a zdůraznění při vjíždění nebo najetí na pozemní komunikaci. A k tomu máme obecné zdůraznění vůči dětem dle § 5 (1) d). Pokud ohrozíte dítě při couvání na parkovišti, porušili jste všechna tato ustanovení, a navíc i § 24 (2) který říká, že „Vyžadují-li to okolnosti, zejména nedostatečný rozhled, musí řidič zajistit bezpečné otáčení nebo couvání pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby.“ A když ji nemáte, raději parkujte někde jinde nebo couvejte při vjíždění na parkovací místo, i kdyby za cenu nepohodlí při přístupu do kufru auta.
Dále se na mnoha místech, v zónách, dočkáte zdůraznění zmínkou zvýšené ohleduplnosti. Opět v realitě toto zdůraznění může hrát roli při rozhodování o vině.
Je otázkou, jak přesně, a přitom čtivě vám předat všechny ty explicitní zmínky kdy někdo někoho nesmí ohrozit. Přesné to chci, aby nedošlo k nedorozumění. Čtivé to chci, aby vás text zákona neodradil – není zrovna snadno čitelný. Proto tabulka.
Kdo koho nesmí ohrozit (zopakujeme, že nesmět ohrozit znamená povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nevzniklo žádné nebezpečí) s odkazy na paragrafy a s případným upřesněním, většinou v pořadí čísel paragrafů. VHD = vozidlo hromadné dopravy. Nicméně v rámci čitelnosti a stručnosti došlo ke zjednodušení, např. vynechávám organizované skupiny chodců, jezdce na zvířatech a cyklisty (resp. zahrnuji je pod řidiče, pokud není důvod je odlišit).
| Kdo nesmí ohrozit | koho | paragraf | upřesnění |
| Řidič odbočující | chodce přecházejícího | § 5 (2) g) | |
| Řidič, který se otáčí, couvá, vjíždí, vyjíždí | chodce | § 5 (2) g) | |
| Řidič | cyklistu na přejezdu | § 5 (2) h | |
| Řidič v levém pruhu | řidiče v pravém pruhu | § 12 (5) | sbíhání pruhů |
| Řidič v levém pruhu | řidiče v pravém pruhu | § 12 (6) | přejíždění ve třech a více pruzích |
| Řidič z připojovacího pruhu | řidiče v průběžném pruhu | § 12 (7) | |
| Řidič z vyhrazeného pruhu | řidiče | § 14 (2) | přilehlý musí umožnit |
| Řidič vjíždějící na cyklopruh | cyklisty | § 14 (5) | |
| Řidič rozjíždějící se po zastavení za VHD | cestující | § 15 (1) | v obci, není u okraje vozovky |
| Protijedoucí řidiči při zastavení autobusu s dětmi | děti | § 15 (2) | + § 5 (1) d) |
| Řidič při objíždění | ostatní účastníky | § 16 | |
| Řidič vybočující při předjíždění | řidiče jedoucí za ním | § 17 (2) | |
| Řidič při předjíždění | jiné účastníky | § 17 (5) c) | nesmí předjíždět |
| Řidič, který odbočuje | řidiče jedoucí za ním | § 21 (1) | |
| Řidič, který se otáčí | ostatní účastníky | § 24 (2) | |
| Řidič, který se rozjíždí od okraje | ostatní účastníky | § 25 (6) | včetně VHD pro vozidla jedoucí stejným směrem |
| Řidič v obytné/pěší zóně | chodce | § 39 (5) | zvýšená opatrnost |
| Řidič v cyklistické zóně | cyklisty | § 39a (4) | zvýšená ohleduplnost |
| Všichni ve sdílené zóně | ostatní | § 39b (2) | zvýšená ohleduplnost |
| Chodec | cyklistu | § 53 (4) | označená dopravní značkou „Stezka pro chodce a cyklisty“ |
| Chodec | cyklisty | § 53 (5) | jen při obcházení, vcházení a vycházení na pruh pro cyklisty, jinak nesmí |
| Osoba na vozíku | ostatní chodce | § 53 (6) | na chodníku/stezce |
| Osoba vedoucí kolo nebo moped | ostatní chodce | § 53 (7) | na chodníku |
| Osoba na sportovním vybavení | ostatní chodce | § 53 (8) | na chodníku/stezce |
| Chodec mimo přechod | sebe i ostatní | § 54 (2) | |
| Cyklista | chodce | § 57 (5) | stezka označená dopravní značkou „Stezka pro chodce a cyklisty“ |
| Cyklista | chodce | § 57 (6) | jen při objíždění, předjíždění, otáčení, odbočování a vjíždění na pruh pro chodce, jinak nesmí |
| Osoba na sportovním vybavení | chodce | § 57 (7) | viz § 57 (5) a (6) |
| Cyklista před přejezdem | sebe i ostatní | § 57 (8) | |
| Osoba na osobním přepravníku | chodce nebo cyklisty | § 60a (4) | na chodníku, stezce pro chodce, stezce pro chodce a cyklisty, jízdním pruhu vyhrazeném pro cyklisty nebo stezce pro cyklisty nebo na pěších, obytných a sdílených zónách |
Dát přednost
Pak samozřejmě máme v zákoně definované situace, kde má někdo někomu dát přednost. Slovy zákona § 2 q) dát přednost v jízdě znamená povinnost řidiče nezahájit jízdu nebo jízdní úkon nebo v nich nepokračovat, jestliže by řidič, který má přednost v jízdě, musel náhle změnit směr nebo rychlost jízdy.
| Kdo dává přednost | Komu | Paragraf | Upřesnění |
| Řidič vjíždějící do průběžného pruhu | řidiči v průběžném pruhu | § 12 (7) | není-li zřízen připojovací pruh |
| Řidič s překážkou, zúžení | protijedoucím řidičům | § 20 | Není-li možné se bezpečně vyhnout |
| Řidič odbočující vlevo | protijedoucím řidičům, tramvajím v obou směrech, vozidlům ve vyhrazeném pruhu | § 21 (5) | |
| Řidič odbočující vpravo | tramvaji, vozidlům ve vyhrazeném pruhu | § 21 (6) | |
| Ostatní po straně tramvaje | tramvaji dávající znamení | § 21 (7) | |
| Řidič z vedlejší | řidiči na hlavní | § 22 (1) | |
| Řidič zleva | řidiči zprava | § 22 (2) | |
| Řidič vjíždějící | řidiči na kruhovém objezdu | § 22 (5) | společně se značkou „Dej přednost v jízdě!“ nebo „Stůj, dej přednost v jízdě“ |
| Řidič vjíždějící na pozemní komunikaci | řidiči na pozemní komunikaci | § 23 (1) | i při vjíždění z účelové pozemní komunikace nebo ze stezky pro cyklisty nebo z obytné, pěší nebo cyklistické zóny |
| Chodec na přechodu | tramvaji | § 54 (3) | |
| Řidič a světlo „Volno“ | chodcům na přechodu a cyklistům na přejezdu | § 70 c) | ve volném (paralelním) směru |
| Řidič a „Doplňková zelená šipka“ | řidičům | § 70 g) | ve volném (kolmém) směru |
Všimněte si u § 23 (1), že není zmíněna sdílená zóna.
Pak máme níže uvedená ustanovení, kde není použit termín přednost, nicméně definici pojmu přednosti se velmi blíží (chybí mi tam to nepokračování v úkonu), raději částečná citace:
§ 54 (2) Mimo přechod… Chodec smí přecházet vozovku, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy.
§ 57 (8) Před vjezdem na přejezd pro cyklisty… cyklista smí přejíždět vozovku, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy.
Pak máme případy, kdy zákona přikazuje někomu něco umožnit: průjezd, vyjetí, přejetí…
| Kdo musí umožnit | komu | Paragraf | Upřesnění |
| Řidiči v průběžném pruhu | řidičům v končícím pruhu | § 12 (5) | zařazení střídavě při souběžné jízdě, neboli „zip“ |
| Řidič z vyhrazeného pruhu přejíždí | řidiči, kam přejíždí | § 14 (2), § 14 (5) | snížením rychlosti jízdy, popřípadě i zastavením vozidla |
| Řidič VHD v obci vyjíždějící ze zastávky | ostatním řidičům | § 25 (6) | snížením rychlosti jízdy, popřípadě i zastavením vozidla |
| Chodci v pěší/obytné zóně | vozidlům | § 39 (7) | jízdu |
| Cyklisté v cyklistické zóně | motorovým vozidlům | § 39a (5) | jízdu |
| Ostatní řidiči | vozidlům s právem přednostní jízdy | § 41 (7) | bezpečný a plynulý průjezd, a jestliže je to nutné, i zastavit vozidla na takovém místě, aby jim nepřekážela. |
A pak tu máme situace, kde někdo nesmí někoho jiného ohrozit, ale ani omezit: § 2 m) nesmět omezit znamená povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nebylo nijak překáženo.
| Kdo nesmí ani omezit | koho | Paragraf |
| Řidič krom tramvaje | chodce na přechodu nebo který zjevně hodlá přecházet | § 5 (2) f) |
| Řidič přejíždějící | řidiče v pruhu | § 12 (5) |
| Řidič vjíždějící na tramvajový pás | tramvaj | § 13 (2) |
| Řidič s překážkou, stojícím vozidlem | protijedoucí řidiče | § 16 |
| Předjíždějící řidič | předjížděného řidiče | § 17 (3) |
| Ostatní ve sdílené zóně | tramvaj | § 39b (2) |
| Cyklista na pravé krajnici | chodce | § 57 (2) |
| Osoba s ručním vozíkem na pravé krajnici | chodce | § 59 (4) |
| Osoby se zvířaty na pravé krajnici | chodce | § 60 |
| Řidič a „Doplňková zelená šipka“ | přecházející chodce | § 70 g) |
Tak už víte, kdy má kdo „přednost“? A dokážete rozlišit jednotlivé úrovně předností? Doufám, že o něco víc ano. V každém případě buďme tolerantní, ne vždy jsou zákony včetně těch dopravních jednoznačné (např. si srovnejte § 16 a § 20 pro případ překážky vůči protijedoucím vozidlům, v jednom máte dát přednost, v druhém nemáte ohrozit ani omezit) nebo smysluplné (např. chybějící sdílená zóna v § 23 (1)), o čitelnosti a srozumitelnosti nemluvě.
Nicméně si dovolím několik závěrečných poznámek. Když se stane nehoda, jejíž jste jediným viníkem, je to nevítaná časová a finanční ztráta bez ohledu na to, jestli jste měli dát přednost, nebo „jen“ neohrozit. Při posuzování, např. jestli někdo musí „náhle změnit rychlost a směr, tj. přednost“ zohledněte i bezpečné rozestupy. A kdybych měl zmínit tři pravidla, která dle mě nejvíce snižují riziko nehody a finančních ztrát, tak za ně pokládám tyto tři:
- § 18 (1) „…smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.“ – tedy např. žádných 90 km/h přes horizont nebo do zatáčky, do které nevidíte.
- § 19 (1) „Řidič vozidla jedoucí za jiným vozidlem musí ponechat za ním bezpečnou vzdálenost, aby mohl zastavit vozidlo v případě náhlého snížení rychlosti nebo náhlého zastavení vozidla, které jede před ním.“ Obecně se za minimální rozestup považuje vzdálenost ujetá vaší rychlostí za 2 sekundy, při sněhu, náledí, mlze apod. adekvátně navýšit. V zahraničí to mají přímo v zákonech konkretizováno, zvláště pro těžší vozidla.
- § 4 a) „… své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně-technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu“ A já osobně pamatuji na to, že mé schopnosti se v čase mění, i v průběhu dne, někdy i hodiny. A někdy může dávat smysl prostě nejet.
Přeji vám cestování bez nehod a bez zbytných časových a finančních nákladů.