Letos si připomínáme 150 let od narození Tomáše Bati – osobnosti, jejíž mnohovrstevnatost dodnes vyvolává velmi rozdílné reakce. Pro někoho je Baťa symbolem modernity a odvahy myslet jinak, pro jiného představuje přísného organizátora podřízeného výkonu a disciplíně. A právě tato mnohoznačnost z něj činí postavu, ke které se stále vracíme.
Baťův Zlín byl jedním z prvních pokusů ve střední Evropě promyslet fungování města jako uzavřeného autonomního celku – od revolučního urbanismu přes pokrokové praktické vzdělávání až po organizaci práce a každodenního života. V mnohém Baťa předběhl svou dobu, v jiném může dnešnímu člověku připadat až překvapivě přísný, svými zásahy do osobního života zaměstnanců až invazivní. O to zajímavější je ale klást si otázku, jak jej vlastně čteme dnes.
Myšlenkový experiment by zde mohl spočívat v tom si představit, že Baťa není jen historická postava. Baťa může být zrcadlem nás samotných. To, zda v něm vidíme vizionáře, technokrata, sociálního inženýra nebo inspirativního filozofa, souvisí s tím, jak sami přemýšlíme o společnosti, práci a individualismu.
Snad k tomu budeme mít brzy příležitost – podívat se na Baťův odkaz zblízka, nejen jako na kapitolu historie, ale jako na inspiraci k setkání, společnému přemýšlení a novým souvislostem, které se někdy nejlépe objevují přímo tam, kde kdysi vznikaly.