Ve světě, který si cení tvrdé práce a produktivity, by lenost mohla znít jako ta úplně poslední vlastnost, kterou by měla vysoce inteligentní osoba mít. Výzkum však ukazuje, že lenost je u vysoce inteligentních jedinců běžná, a může dokonce sloužit jako indikátor vysokého IQ.
I když to není v souladu se společenskými normami, někdy lenost neznamená pouze nedostatek motivace, ale může odhalovat složité vnitřní procesy, které probíhají v mozku. Vědecký výzkum naznačuje, že když se na lenost podíváme trochu jinou optikou, nabídne nám bohatý vhled do kognitivních procesů intelektově nadaných lidí.
Věda lenosti
V současné době je produktivita trochu módním slovem a myšlenka produktivních nástrojů a rutin úspěšných lidí, jako je třeba Richard Branson, nám umožňuje snadno pochopit, proč je lenost považována za synonymum pro neinteligentnost. I když tradičně svět úspěchu a inteligence lenost na první pohled nepodporuje, věda má jiný názor.
Studie publikovaná v časopise Journal of Health Psychology ukázala, že lidé, kteří jsou méně fyzicky aktivní, mají tendenci být inteligentnější. To bylo přičítáno tzv. „potřebě kognice“, kdy lidé upřednostňují intelektuální aktivity, které poskytují mentální stimulaci, spíše než fyzické. Výzkum také ukázal, že lidé s vysokým IQ se méně nudí, protože jejich vnitřní poznávání je neustále aktivní, řeší problémy, vzpomínky a plány. To může znamenat, že někteří jedinci raději sedí na gauči a sledují dokumenty, řeší křížovky nebo jen přemýšlejí namísto toho, aby chodili do posilovny. To proto, že poslední zmíněné jim neposkytuje poznání, po kterém zoufale touží.
Ti s nižším IQ se obrací k vnějším, aktivním úkolům, jako jsou sporty nebo cvičení, protože mají větší tendenci se nudit, když jsou ponecháni pouze se svými myšlenkami.
Problémy ve škole a mylná představa o lenosti
Tento výzkum se mi zdá velmi relevantní. Jako studentka jsem se v hodnocení a na rodičovských schůzkách vždy setkala s těmi samými frázemi. „Je velmi bystrá. Kdyby se více snažila, mohla by dosáhnout velkého úspěchu.“ I když byl tento nepřímý kompliment zamýšlen jako motivace, v podstatě mě označil za línou. Nicméně to byla falešná lenost. Po zamyšlení jsem si uvědomila, že moje nedostatečné úsilí bylo pravděpodobně spíše způsobeno tím, že koncepty chápu rychleji než moji vrstevníci a že školní prostředí mi připadalo pomalé a nepředstavovalo pro mě výzvu.
Ve škole mě to tedy docela rychle přestalo bavit, protože mi nenabízela dostatečnou intelektuální stimulaci, abych zůstala motivovaná. Má zdánlivá lenost tedy nebyla reálným ordazem mé situace a nebrala v potaz složitou interakci faktorů, z nichž jedním bylo vysoké IQ.
Digitální hry jsou dobrým příkladem falešné lenosti. Hraní her je často považováno za lenost, protože lidé musí sedět, když hrají. Ale kdo někdy hrál hry jako Fortnite nebo Baldur’s Gate 3 ví, že vyžadují dovednosti řešení problémů a strategie. Elon Musk a Mark Zuckerberg jsou oba vášnivými hráči a pravděpodobně je za líné nebo neinteligentní nikdo neoznačí.
Co to pro lenost znamená?
Tento výzkum je skvělou zprávou pro ty z nás, kteří dávají přednost gauči před běžeckým pásy. Musíme však být opatrní, abychom nepadli do pasti nadměrné letargie a prokrastinace, protože to může mít dopad na naše fyzické a duševní zdraví. Osoby s vysokým IQ by měly dávat přednost svému introspektivnímu času a intelektuálním aktivitám, které uspokojí jejich potřebu kognice, ale zároveň by si měly být vědomé důležitosti pohybu při vytváření zdravého a vyváženého životního stylu.
Sedavý způsob života nemusí mít jen formu hodin a hodin u Netflixu. Může to být například I sezení u stolu a plánování týdne, nebo mapování cílů na příští měsíc. Neciťte se tedy provinile, pokud nevstanete z postele v 5 ráno jako Richard Branson. Nemusí to být nutně lenost; možná jste jen chytřejší než průměrný medvěd.
Převzato z Mensa World Journal, č. 135, 4/2024.