V pasáži Lucerna i v kině Lucerna opravdu bylo na co se dívat. Doprovodný program byl velmi zajímavý.
Nejprve jsme vyslechli přednášku o historii samurajského meče, ti odvážní si ho i potěžkali a ti nejodvážnější s ním začali i mávat, čehož se organizátoři polekali, a tak jsme se zrychleně přesunuli k dalšímu programu. Přes malý prodejní stánek s knihami s japonskou tematikou jsme se dostali k velkému kulatému stolu, kde několik Japonek se svými ratolestmi skládalo origami. Přes malou jazykovou bariéru (nerozuměli jsme ani slovo) nás naučily skládat několik efektních origami. Největší úspěch měla skákající žabička a had, který kousne a nepustí.
V rámci festivalu nebyly k dívání jen filmy, ale navštívili jsme i představení japonské frašky Kjógen, při kterém jeden z členů SIGu v přední řadě při výbuchu smíchu poprskal umělce na pódiu (což mělo obrovský úspěch a diváci v zadních řadách se dožadovali opakování). Skvělý byl také hudební happening s flétnou shakuhachi a zejména s japonskými bubny wakaido. Flétnu trochu rušila bujará párty volebního týmu Karla Schwarzenberga, který byl ve vedlejším salonku a přes prohru svého kandidáta bujaře oslavoval, nicméně bubenická show přehlušila nejen tuto párty a diváci svým obrovským potleskem nechtěli pustit účinkující z pódia.
Filmy byly v japonštině (tedy u někoho výhoda, u někoho nevýhoda) s českými i anglickými titulky a překvapivě humor v japonských filmech je, řekl bych, velmi blízký našemu, takže návštěvu tohoto festivalu můžu doporučit rozhodně i nečlenům SIGu Nihongo.