V sobotu 17. října 2026 jsme se opět společně s přáteli z Polska vydali na další příhraniční polské rozhledny a vyhlídky zařazené do trasy Silesianka. Navázali jsme tak na putování loňské po rozhlednách ratibořských a také na několik putování po rozhlednách českých. Sraz účastníků byl nedaleko obce Chalupki v oblasti meandrů řeky Odra.
Nad meandry stojí krásná dřevěná rozhledna se zhruba stovkou ocelových schodů. Nabízí krásné výhledy na řeku Odru a na celé příhraničí. Do dálek na hory na Moravě moc vidět nebylo, bránil v tom vzdálený opar. Cestou zpět na parkoviště jsme se ještě od místních traktoristů dozvěděli, co to všude kolem roste, a ona to byla řepka. Známe ji v jejím jarním a žlutém provedení a zde se nám zamaskovala do zelena.
Od Chalupek jsme se přesunuli k městu Vladislav Slezský (mnou volně přeloženo), v jehož extra- a intravilánu se nacházela naše další zastavení. Prvním z nich byla Romantická nebo někdy také nazývaná Rytířská bašta na kraji tohoto města. Je postavena v historizujícím duchu druhé poloviny 19. století (1867–1868) a po rekonstrukci v nedávné době opět vypadá jako nová. Je dnes sice trochu schovaná v zeleni, ale směrem na město je výhled pěkný – i pomocí zde osazeného dalekohledu. Podél schodiště je instalováno několik obrazů a historických předmětů, takže výstup je i tak trochu vzdělávací.
Daleko více vzdělávací ovšem byla naše příští zastávka v místním městském muzeu umístěném v klasicistní budově Dietrichsteinského zámku, kde můžete vidět velmi zajímavé stálé i dočasné expozice. Dietrichsteinové jsou spojeni i s českou historií, byli například pánové na Mikulově, kde po sobě zanechali mnoho památek. Muzeum se věnuje hlavně historii, ale v nejvyšším patře najdeme Zónu objevování, což je moderní interaktivní výstava, která potěší zejména děti. Mohou tady totiž na všechno sahat a vyzkoušet si různé fyzikální zákony a zajímavosti. Ale je přínosná a zajímavá i pro dospělé. Vstup je do celého muzea zdarma.
Po všech těch pochůzkách a atrakcích nás přepadl pořádný hlad a zamířili jsme proto na oběd do Ostrawy. Nebylo to daleko, jen nějakých 500 m, ale v restauraci s tímto jménem jsme opět vyzkoušeli některá polská jídla, a hlavně jejich překvapivé kombinace.
Po nasycení těla jsme udělali i tečku za nasycením ducha. Navštívili jsme vyhlídku (nakonec ne rozhlednu ani věž) v městečku Mszana, které je v podstatě součástí Vladislavu Slezského. Zde je k vidění dvoupatrová platforma umožňující výhledy do okolí. Jsou zde také osazeny informační panely a pro sportovce cvičicí stroje.
A tím naše putování skončilo. Rozloučili jsme se s polskými přáteli, pochválili si počasí, které nám přálo, a vydali se k domovu. Já jsem si ještě užil jízdu po polské dálnici A1, která je bezplatná a nájezd byl kousek od Mszany. A to už byl opravdu konec.
