Když jsem vstupoval do Mensy, tak jsem tak nějak počítal s tím, že mě čeká celá řada neobvyklých zážitků. Ale tím asi nejzvláštnějším bylo setkání s Haroldem – za prvé bych nikdy nečekal, že se setkám a popovídám si s Nizozemcem, a za druhé – nikdy bych nečekal, že si s Nizozemcem popovídám polsky. (Harold se učil rusky, aby mohl číst dokumentaci, ale nikdy se s ruštinou nesetkal v mluvené podobě. Když do jeho továrny přijeli polští pracovníci, myslel si, že je to stejný jazyk, a pokoušel se s nimi domluvit. Nakonec se vše vysvětlilo a Harold se při té příležitosti naučil polsky.)
Po zjištění, jak se věci mají, uvolil jsem se dělat mu tlumočníka. Ovšem toto procvičování mé polštiny bylo jen předzvěstí toho, co se stane večer – u Aktivit se sešlo šest národností a já čtyřem z nich překládal, takže se Aktivity zvrhly v „językowy kutek“.
Nakonec poté, co jsem dopřekládal jeden zajímavý rozhovor: „Řekni mu, že dělám u dopravní policie.“ „Ona jest w policji drogowej.“ (droga = cesta) „Co mu to vyprávíš za nesmysly?! Já jsem u dopraváků, ne u protidrogového!“ jsem s hlavou jako škopek raději odešel spát. Ne, že bych potom zanevřel na mensany z jiných států, to ne – nebráním se dalšímu tlumočení, ale příště po menších dávkách, prosím.