Ve dnech 28. června až 2. července 2026 se díky nečekanému prodloužení letních prázdnin uskutečnil mimořádný termín tradičních mensovních pobytů na Šumavě. Během krátké chvíle se zaplnila kapacita areálu Bílý orel a sjelo se sem 19 dospělých a 20 dětí z celé republiky. Pět dní plných výletů, her a společných zážitků ukázalo, že i lidé, kteří se předtím většinou neznali, dokážou vytvořit skvělou partu.
Pro naši rodinu to byl vůbec první pobyt s Mensou, a tak jsme vlastně nevěděli, co očekávat. Čekalo nás příjemné překvapení už po příjezdu. Skautská základna Bílý orel je schovaná uprostřed šumavské přírody, stranou od rušných silnic, hned vedle farmy. Z oken jsme měli výhled na koně a přímo kolem budovy si občas udělaly procházku slepice.
Sešli jsme se opravdu z celé republiky – od Prahy a Plzně přes Český Brod až po Brno, Prostějov, a dokonce Cítov i Citov. Přestože jsme byli téměř na maximální kapacitě objektu, atmosféra byla od první chvíle přátelská a uvolněná. Velmi rychle zmizel pocit, že jsme mezi cizími lidmi.
Předpověď počasí nám přitom příliš nadějí nedávala. Déšť měl vydržet téměř celý pobyt, ale nakonec nám počasí přálo mnohem více, než meteorologové slibovali. Mohli jsme tak vyrážet na výlety po Šumavě i za hranice. Hned první den část účastníků vyrazila na malé venkovské koupaliště v Německu, zatímco další navštívili zvířecí výběhy v Národním parku Bavorský les. Jeden den jsme se vyvezli lanovkou na Špičák a pokračovali k ledovcovým jezerům, jiní mezitím zamířili do Farmaparku v Javorné. Někteří vytáhli kola a vyrazili poznávat okolí, jiní si jen tak zahráli stolní tenis. Každý si našel program podle svého.
Stejně pestrý byl ale i čas, který jsme trávili přímo na základně. Ve společenské místnosti vznikl během několika minut deskovkový ráj. Hry byly rozložené na stolech i po celé podlaze a vždy se našla skupinka, která zrovna něco hrála nebo vysvětlovala pravidla dalším. Večer jsme se scházeli u ohně, opékali špekáčky a zpívali. Jeden den se v kuchyni pod vedením Lenky pustila skupinka dobrovolníků do přípravy bramboráků pro všechny. Strouhalo se, míchalo i smažilo a výsledek stál za všechnu tu práci.
Ani deštivější chvíle nebyly na škodu. Děti bez problémů vyměnily turistické boty za holínky a objevovaly kouzlo kaluží, zatímco uvnitř pokračovaly deskovkové maratony. Právě možnost dělat každý den něco jiného byla jednou z věcí, které se nám na pobytu nejvíce líbily.
Největším zážitkem pro nás ale nebyla konkrétní místa ani program. Byli to lidé. Přirozeně jsme si pomáhali, společně pečovali o zázemí, domlouvali výlety a podle potřeby je upravovali tak, aby je zvládli i ti nejmenší. Přestože většina účastníků přijela jako neznámí lidé, odjížděli jsme s pocitem, že jsme strávili několik dní mezi přáteli.
Na Šumavu jsme jeli z Brna, takže cesta rozhodně nebyla krátká. Přesto jsme už cestou domů věděli, že to nebyla naše poslední mensovní akce. Poznat podobně naladěné lidi, se kterými si všechno sedlo tak přirozeně, za tu cestu rozhodně stálo.
