Jsme se skupinou z Mensa Česko na cestě do Los Angeles. Tedy přesněji řečeno: část z nás už v Los Angeles je, část se tam snaží dostat a velká část výpravy si místo Kalifornie neplánovaně „užila“ londýnské letiště Heathrow.
A přitom k tomu vůbec nemuselo dojít.
V sobotu jsme přiletěli z Prahy do Londýna jen s malým zpožděním. Na navazující let do Los Angeles nás cestovalo celkem 51. Posádku letu Praha–Londýn jsme upozornili, že máme návazný let a že opravdu potřebujeme co nejrychleji pokračovat dál. Stačilo jediné: umožnit naší skupině přednostně nastoupit do prvního autobusu, který odvážel cestující od letadla k terminálu.
Nestalo se.
Do Los Angeles se tak nakonec dostalo pouze devět lidí z naší skupiny. Zbylých 42 mensanů zůstalo u letadla a čekalo téměř hodinu a půl, než dorazily další autobusy. Pokud jsem správně rozuměl vysvětlení letištního personálu, řidičům zřejmě skončila směna a British Airways musely shánět jiné řešení. Výsledek? Navazující let nám uletěl.
A tím začala druhá část dobrodružství.
Více než čtyři hodiny jsme strávili na Flight Connections čekáním, co s námi bude. British Airways nám po osmé hodině večer sdělily, že je nás hodně, že na tom pracují a že se máme přesunout na přepážku Odlety a řešit přenocování. Upozornili jsme je, že nemáme britské ETA, tedy elektronické cestovní povolení pro vstup do Spojeného království. Byli jsme uklidněni, že imigrační úředníci o nás prý vědí — informace jim měla být předána přes Teams. V tu chvíli už jsme čekali opravdu cokoliv.
Naštěstí imigrační kontrola proběhla po krátkém vysvětlování překvapivě hladce. Pomohlo možná i to, že Mensa Česko není žádná záhadná sekta cestovatelů s kufry, ale organizace sdružující lidi s vysokým IQ, zájmem o logiku, poznávání a občas zjevně i o krizovou letištní logistiku.
Na Odletech jsme se dozvěděli, že nám British Airways ubytování nezajistí a máme si ho najít sami. Náklady na hotel, dopravu i jídlo nám prý následně proplatí, samozřejmě v určitém limitu.
Rozdělili jsme se proto na menší skupinky a začali hledat, kde vůbec přespat. My jsme nakonec zvolili nedaleký Reading a podařilo se nám přenocovat v hezkém domku. Jiní takové štěstí neměli. Někteří dorazili do Londýna na ubytování, kde jim bylo řečeno, že je poškozené po předchozích hostech a ubytovat je nemohou. Jiným byla rezervace zrušena ještě cestou. Přibližně polovina účastníků tak byla nakonec nucena strávit noc na letišti.
Během noci většině z nás začaly naskakovat nové rezervace do Los Angeles. Někdo měl letět přímo, jiní přes Seattle nebo New York. Problém byl, že část skupiny dostala náhradní let až na pondělí, tedy téměř 48 hodin po původním sobotním odletu.
My jsme na tom byli ještě o něco „lépe“. Z naší pětičlenné skupiny dostala novou letenku pouze moje žena Petra, a to na ranní let v 8:20. V šest ráno jsme proto byli zpět na Heathrow a zjišťovali, co bude se zbytkem rodiny.
Na chvíli to vypadalo nadějně. Ukázalo se, že bychom měli být ve stejném letadle do Los Angeles. Radost ale trvala jen krátce. American Airlines vydaly palubní lístek pouze manželce. U nás čtyř prý British Airways nepředaly do systému všechny potřebné údaje.
Následovala klasická letištní disciplína: American Airlines nás poslaly k British Airways, British Airways nás poslaly zpět k American Airlines, potom znovu k British Airways a tak dále. Přehazování odpovědnosti trvalo tak dlouho, až letadlo do Los Angeles odletělo bez nás.
British Airways nám tedy začaly hledat další spojení. První návrh byl přes Amsterdam s odletem v 8:40. To mi připadalo zvláštní, protože takový let už prostě nešlo stihnout. Paní na přepážce mě uklidnila, že máme času dost, protože to letí ve 20:40. Po chvíli ověřování se ukázalo, že odlet je skutečně v 8:40 — tedy v čase, který už byl nereálný.
Další nabídka byla přímý let do Los Angeles až v pondělí odpoledne. To jsme odmítli, protože v pondělí večer už máme být podle programu v Las Vegas. Nakonec nás převzal nadřízený pracovník, vzal si naše letenky a na půl hodiny zmizel.
A pak se vrátil s řešením, které konečně dávalo smysl: let přímo do Las Vegas, už v neděli odpoledne.
Vzhledem k tomu, že máme ve Vegas ubytování jen asi 9 kilometrů od letiště a nevadí jim, že dorazíme o den dřív, vypadá to, že se naše výprava konečně zase rozjede správným směrem.
Takže závěr? Kdyby posádka British Airways letu z Prahy do Londýna vzala vážně informaci, že 51 cestujících spěchá na návazný transatlantický let, a umožnila nám nastoupit do prvního autobusu, velmi pravděpodobně by se nic z toho nestalo. Žádné zmeškané lety, žádné noční hledání ubytování, žádné přespávání na letišti, žádné přehazování mezi přepážkami.
Ale aspoň víme, že když se 42 členů Mensy zasekne na Heathrow, vznikne z toho velmi důkladně analyzovaná krizová situace.
A snad bude zachráněn i úterní výlet do Death Valley.
