Na lyžařský kurz pro nižší stupeň gymnázia se jelo vlakem. Odjezd byl asi v 15:00, a tak se krátce před tím velká skupina asi 50 lidí začala ubírat směrem k nástupišti. Jak to tak bývá, byl u toho hluk a taky trochu chaos, navzdory tomu se ale nám všem podařilo nastoupit do správného vlaku.
Asi v půlce cesty si můj spolužák Michal vzpomněl, že neodevzdal výsledky Matematické olympiády. Ptáte se možná, proč to byl problém a proč vám o tom vlastě píši. No, odevzdat ji měl do konce týdne, kdy jsme na lyžáku. Tak jsem mu nabídl pomoc, protože samozřejmě jako vzorný žák jsem ji měl už vypracovanou a odevzdanou. Zeptal jsem se ho tedy, jaké úlohy ještě nemá udělané, a on že poslední 3. Tak jsem ho obeznámil se skutečností, že 2 z těchto 3 úloh jsou rýsovací a že pravděpodobnost toho, že by si někdo bral na lyžák rýsovací pomůcky, je menší než to, že na nás spadne meteorit. Tak jsme to nechali být se slovy, že se to nějak později zvládne.
Asi ve třech čtvrtinách cesty bylo načase, aby kvartáni rozdělili pokoje, je to taková tradice. Nejlepší na tom je, že když jsi tercián a kvartáni tě mají rádi, můžeš si říct, jaký pokoj chceš. Nakonec jsem dostal docela dobrý pokoj a byl jsem konečně poprvé za ty tři roky, co na lyžák jezdím, šťastný, že nebydlím v nějaké komůrce s dalšími 6 lidmi.
Druhý den jsme šli lyžovat, i když moc sněhu nebylo. Co ale bylo, byli kamarádi, s těmi je vždycky zábava. Bohužel pro mě jsem schytal ránu do zad hned 5. jízdu. Tou ránou byl můj kamarád Alex, který do mě naboural. Mně naštěstí nic nebylo, ale jeho musela odvézt sanitka. Nebylo to moc příjemné, tak jsem zbytek dne jezdil s kamarády Tomášem a Michalem, kteří mě vždy podrží, ale i tak jsem jezdil pomaleji a o hodně opatrněji než obvykle.
Druhý den jsem dostal za úkol spolu s dalšími dvěma spolužáky, abychom připravili orientační běh, který se poběží odpoledne.
Další 3 dny jsme lyžovali a poté večer hráli nějaké deskové hry, například Bang!
V pátek zůstala na penzionu většina kvarty. Zatímco my ostatní jsme lyžovali, tak nám připravili hru Capture the FLAG! Měli jsme různé rozlišovací vesty dle hodností. Pokud nás někdo zabil, tj. vyhrál nad námi kámen, nůžky, papír, tak se nám snížila hodnost. Velmi brzy jsem všechny hodnosti ztratil, skončil jsem bez vesty a měl na sobě jen oblečení, které krásně splývalo s lesem, ve kterém jsme hráli. Toho jsem využil. Napadlo mě, že bych se mohl tajně doplížit k vlajce protivníka a sebrat mu ji a získat výhru pro náš tým. Byl jsem už téměř skoro u vlajky protivníka a v mé hlavě bylo jenom to, že buď to vyjde, anebo ztratím drahocenný čas. Ale zvládl jsem to a náš tým zvítězil!
Předposlední den se konaly závěrečné závody na lyžích ve slalomu v kombinaci s dalším orientačním během. Vzhledem k tomu, že lyže klouzaly spíše po vodě než po sněhu, vítězem slalomu se stal ten, kdo dokázal nejrychleji vystartovat. Běžet při orienťáku se potom už opravdu nikomu nechtělo, ale všichni jsme nakonec lenost překonali.
Nastala poslední noc, kdy jsme si vystřelili hlavně ze spolužáků z prvního patra. Například jsme jim všem svázali všechny boty k sobě. Také jsme jim dali na kliky pastu. To se pak ráno divili!
V neděli ve 13:00 jsme měli odjíždět zpátky do Prahy, na programu dne tedy bylo pouze si zabalit a uklidit pokoj.
V Praze na Hlaváku už na většinu z nás čekali rodiče, kteří dělali hodné taxikáře.
Na horách se nám všem moc líbilo a snad příští rok pojedu zas.
