To máte tak. Výlet je když… Když jedete během celostátního setkání Mensy kolem nesmírně zajímavého viaduktu. A exkurze ve firmě Kaipen skončí a do večeře je ještě daleko. Když zavře jediná slušná kavárna v okolí. Když zjistíte, že vám za cca 15 minut jede přes ten viadukt vlak. Co uděláte?
Nu ano, hádáte správně. Vyrazili jsme na zastávku Smržovka-Luční a rozhodli se, že takhle zajímavý viadukt stojí za to nejen vidět, ale přímo zažít z vlaku. Chvíli jsme se bavili představou, že si od průvodčí koupíme zpáteční lístek Smržovka-Luční přes Smržovka (hlavní nádraží) do Smržovka-Luční. Nakonec byl automat ve vlaku rozbitý, průvodčí nikde, a především cesta v délce 1,2 km trvala necelé 4 minuty, takže nebyl čas na hrdinství.
Samotný viadukt, jehož vnitřní stranu jsme cestou do stanice Smržovka nadšeně zhlédli, má devět oblouků, délku 123,5 metru a maximální výšku 26,5 metru. Při příjezdu do cílové destinace jsme ovšem konstatovali, že jsme vlastně viděli jen polovinu mostu a je třeba tedy skutečně vykonat zpáteční cestu a zhlédnout též vnější oblouk viaduktu. I vyčkali jsme dalších 50 minut a absolvovali zpáteční cestu v délce dalších 4 minut.
Celková délka tohoto mensovního výletu byla cca 1,25 hodiny s cestou vlakem 2×4 minuty. Zážitek ovšem stál rozhodně za to. Možná ještě sepíšeme krátký román Cesta tam a zase zpátky, ale protože jsme nebojovali s drakem, ani nenašli kouzelný prsten, neděláme si naděje na velkolepé filmové zpracování.
P. S.: Tímto děkujeme podpůrné motorizované jednotce, která nás nezanechala ve Smržovce pěší a statečně vyčkala našeho návratu vlakem.
