Na konec března byla ohlášena v pořadí již druhá akce s názvem Interiéry Pražského hradu pořadatelky Jany Unruhové. Jelikož se mi povedlo probojovat se do první dvacítky přihlášených, vyrazila jsem v sychravém sobotním ránu spolu se svou sestrou vstříc sídlu českých panovníků. Zatímco většina návštěvníků Pražského hradu jde s davem a spoléhá se na vlastní orientační smysl (často marně – znám to), a maximálně si zapůjčí audioprůvodce, naše skupina měla to štěstí projít si tento ikonický komplex v komornější sestavě a s erudovaným výkladem báječné průvodkyně Lenky Klikové. A bylo opravdu co objevovat – přece jen jsme se pohybovali po největším souvislém hradním komplexu světa, navíc zapsaném na seznamu UNESCO a s historií přesahující jedno tisíciletí.
Naše kroky vedly nejprve do baziliky sv. Jiří, jejíž strohá románská krása vynikla o to víc, že ráno většina turistů ještě spala a my jsme si mohli interiér takřka nerušeně prohlédnout. Následoval Starý královský palác s impozantním Vladislavským sálem s unikátní klenbou, dále sněmovnou, kde zasedal zemský sněm i soud, a také katastrem nemovitostí té doby se záznamy v ručně psaných knihách. Nechyběla ani návštěva kanceláře českých místodržících, která proslula jedním z nechvalně slavných momentů českých dějin – Pražskou defenestrací.
Po poledním obědě byla pomyslným vrcholem návštěva monumentální katedrály svatého Víta, kde se snoubí duchovno, umění i mistrovská řemeslná práce. Ale také se v ten moment už zjevně vzbudili i zahraniční turisté, kteří se patrně rozhodli přijít všichni najednou právě sem. Nás to ale nerozhodilo (mensané jsou odolní jedinci) a výklad Lenky Klikové nás i zde vtáhl do historie. Mohli jsme tak obdivovat třeba Muchovo okno, Bílkův vyřezávaný oltář i nové velkolepé varhany. Celá akce nabídla nejen přehled „hradních NEJ“, ale také postřeh, že i notoricky známá místa mohou při poutavém výkladu příjemně překvapit
