Geoff Russell, člen australské Mensy, začínal v advokacii, ale později své zaměření kompletně změnil a teď se věnuje světu informačních technologií, psaní a získávání finančních prostředků pro bádání své ženy.
S mou ženou jsme byli o našem výročí při západu slunce na romantické pláži v Queenslandu, když se na mě dlouze podívala a řekla: „Možná budeme moci poprvé studovat posun v evolučním vývoji lidstva způsobený internetem.“ Ano, tak romantický pár jsme!
Teď, o více než dekádu později, je moje žena v rané fázi doktorského studia tohoto tématu. Za tuto dobu jsme získali zajímavé informace a vědomosti, jež nás přinutily změnit mnoho našich názorů.
Zpočátku se zdálo celkem jasné, že bohatší nabídka informací musí být nevyhnutelně lidem ku prospěchu. Strčte však Alexandrijskou knihovnu před tváře milionů Homerů Simpsonů …
Politici a pedagogové věří modernímu trendu, že jakýkoliv pokrok je dobrý. Dejme tedy stolní počítač do každé školní lavice. Doufají, že uvidí zrychlení výuky a procesu učení, více vzájemných mezilidských interakcí a rozšířený prostor pro osobní a obchodní příležitosti.
Pamatujete si na všechen ten počáteční humbuk kolem internetu? Krach dot comu a ekonomická krize v roce 2008 nám ukázaly, že jsme nevynalezli „novou ekonomiku“, v níž by bylo možné se dlouhodobě vzepřít zákonům přírody a zdravého rozumu.
Na druhou stranu výzkum opravdu potvrzuje nějaký přínos, přesto však nepříjemná realita kazí krásnou teorii. S tím, jak lidé začali na internet nahlížet realističtěji, začaly vycházet najevo některé nepříjemné vlastnosti internetu.
Pochopení a využití většiny věcí, které mají v životě nějaký smysl, vyžaduje úsilí a námahu. Vzdělávání po staletí vyžadovalo vlastní disciplínu a soustředění. Když jste však online a děláte několik věcí najednou, je vaše pozornost rozptýlena a nejste plně soustředěni, což má své nevýhody.
Ťukáním do klávesnice obejdete používání mozkových závitů a další přínosy plynoucí vašemu mozku z ovládání rukopisu. Máme tu tedy první generaci, která bude postrádat dovednost považovanou vždy mezi vzdělanými lidmi za nezbytnou? Při pozorování pornografických materiálů nebo při hazardních hrách dochází k chemickým a neurologickým změnám. Žádná předchozí společnost neměla tak masovou možnost levného uspokojení. A co příští generace potenciálních matek a otců, jejichž mozky a myšlení bude ovlivněno nerealistickými očekáváními? Mohla by to být předzvěst našeho vlastního nezvladatelného demografického vývoje. Budou dospívat nové generace, které budou očekávat snadné naplnění svých potřeb a nebudou ochotny tolerovat sebemenší pocit frustrace plynoucí z jejich neuspokojení. A hádejte, kdo bude rozhodovat o našich penzích …
Uvědomte si, co se stane mladému rozvíjejícímu se mozku, když začne dostávat nepříjemné lekce příliš brzy a často. Dřív jste museli být dospělí, než jste mohli začít objevovat stinné stránky života, jako jsou finanční podvody a sprostí sousedé.
Mnoho lidí tvrdí, že Facebook zlepšuje vzájemné interakce, což je pozitivní. Zvažte však, co by se stalo, kdyby Facebook nahradil vzájemné hluboké vztahy povrchními známostmi. Po staletí sloužilo přátelství jako obrana proti zlým časům; v dobrých časech přátele tolik nepotřebujete. Přijdou k vám však vaši přátelé z Facebooku, až je budete potřebovat nejvíc? Udělali pro vás velice málo a újma z toho, že si vás odstraní ze seznamu přátel, je nepodstatná.
Jestliže naše chování na síti ochromuje naši schopnost navazování vztahů s lidmi, jak se tedy budeme v budoucnu poznávat? Počkejte jen pár let, než soudnictví bude muset čelit zmateným dětem, destruktivnímu společenskému chování a nefunkčním komunitám. Dožijeme se tak doby, kdy budou staří lidé říkat: „Chovávali jsme se k sobě navzájem tak civilně, ne jako dnes.“ Vlastně počkejte. Někteří mí vrstevníci to říkají již dnes. Žijeme v opravdu zajímavé době.
I když kvůli novým technologiím čelíme masivní trivializaci společnosti, ty samé nástroje nám nabízejí možnosti vzepřít se trendům. Zvažme tři následující aspekty:
Nedávné studie mozkových funkcí nám ukazují, že jsme každý den přeprogramováni našimi činy a myšlenkami. Jestliže tedy děláte stále to samé, váš mozek stagnuje. Zajistěte mu však nějaký nový podnět a mozek se přeprogramuje, často na vyšší úroveň.
Altruismus a velkorysost chytají v kyberprostoru druhý dech. Lidé věnují svůj čas a ostatní své zdroje všem možným druhům aktivit od banálních až po zcela nevšední. Díky snižování vstupních nákladů se lidé zvedají od televize a místo pasivní konzumace se radši aktivně zapojují.
Rozhodování je proces, při kterém dochází k přeměně znalostí na reálný výstup. Náš úspěch, jak na individuální, tak na celospolečenské úrovni, závisí na dobrých mikro a makro rozhodnutích. Praktické rozhodování vyžaduje řadu dovedností. Porovnáváme náklady a výnosy, vycházíme ze získaných zkušeností, seřazujeme své priority, zaměstnáváme paměť a svoje myšlenkové procesy pak pověřujeme vykonáním například tohoto rozhodnutí: „Dám si to s hranolky.“ Tento proces může trvat od 0,3 do 3 sekund – ano, někomu byl přidělen grant, aby to mohl změřit.
Stovky vedlejších rozhodnutí uděláme každý den. V momentě rozhodování vstupují do hry pozornost, motivace a hodnocení výnosů. Prvním rozhodnutím ke zkvalitnění života by mohlo být omezení používání internetu.
Okamžitým důsledkem tohoto výzkumu pro můj vlastní život je, že v několika milisekundách vím, kdy říct: „Ano, miláčku!“ Mnoho let jsem to říkal staromódním způsobem, ale teď vím, že za sebou mám vědu.
Přeloženo z originálu The Internet, Your Brain and Your Future, Geoff Russell; Mensa International Journal, červenec 2011, číslo 550.