Symbolicky na půli cesty mezi Ostravou a Opavou se jednu květnovou neděli sešlo 20 členů Mensy z Ostravy i Opavy, milovníci čokolády i nadšenci do historie, ženy i muži, starší ročníky i mladá krev.
Na jednom ze zdejších kopečků, v obci zvané Hrabyně, se totiž nachází jak monumentální Národní památník II. světové války, připomínající spletitou vojenskou historii (nejen) opavského pohraničí, ale i Čokoládovna MoonChocolate, jejíž řemeslné čokolády nesou názvy inspirované kosmickými tělesy, souhvězdími a vesmírnými jevy.
A tak když vznikl nápad na detailnější prozkoumání jednoho z těchto míst, nabízela se otázka: proč nespojit dvě zdánlivě nesourodá témata do jedné mensovní dvojakce?
První část našeho programu patřila právě čokoládě. V útulném prostoru čokoládovny nás její zakladatelé okamžitě upoutali fascinujícím procesem výroby řemeslné čokolády metodou „bean-to-bar“, tedy doslova od bobu po tabulku, zcela bez laciných aditiv jako sójový lecitin. Jen kakaové boby, kakaové máslo a třtinový cukr. Víc na opravdovou čokoládu netřeba, a přesto nikdy nebude stejná, protože touto šetrnou metodou výroby si kakaové boby vždy zachovají svůj jedinečný chuťový profil a i boby z jedné země mohou v každé sklizni chutnat malinko jinak.
Součástí programu byla řízená degustace několika druhů čokolád, během níž jsme se učili vnímat jednotlivé chuťové tóny čokolády podobně, jako se degustuje víno. Pro mnohé účastníky bylo překvapením, jak výrazně se mohou jednotlivé čokolády podle odrůdy bobů lišit – od ovocných a kyselkavých tónů až po zemitější a kouřové chutě.
Po sladkém dopoledni nás čekala komentovaná prohlídka Památníku, z níž jsme si neodnesli jen sled historických dat, ale především tíživý pocit blízkosti událostí, které se odehrávaly nejen tady – v krajině mezi Ostravou a Opavou. Expozice Těžká léta 1938–1945 působí silně právě tím, že vedle vojenských operací a politických souvislostí připomíná také každodenní život civilistů, odboj, osobní osudy i křehkost obyčejného bezpečí.
Moderní zpracování přitom nepůsobí samoúčelně. Pomáhá udržet pozornost, vede návštěvníka jednotlivými vrstvami válečné zkušenosti a dává prostor tomu nejpodstatnějšímu: aby se dějiny nepřipomínaly jen jako uzavřená minulost, ale jako něco, co se nás stále může osobně dotýkat.
Toto memento je tím, co v nás po celém dni zůstalo, stejně jako chuť kvalitní čokolády na jazyku.