Mé rozhodnutí bylo provázeno řadou nedůvěřivých pohledů z řad mých kamarádů a známých – někteří si nebyli až tak úplně jistí, jestli je to ten nejlepší nápad ze všech. Jiní si naopak byli jistí, že nic horšího už mě napadnout nemohlo.
Navzdory těmto varováním jsem odcestovala do země plné písku, zvláštních zákonů a sluníčka.
Setkání s arabskou realitou nebylo až tak tvrdé a neútěšné, jak někteří lidé předpovídali. K úspěšnému přežití je potřeba jen hodně trpělivosti, rozhodnosti a dostatečně pevné nervy. A to hlavně v případě setkání s úředníky. Všechno tady má svůj čas, a tak nezbývá než doufat, že to nezabere moc dlouhou dobu. A že to dopadne dle představ.
Vzhledem k tomu, že jsem v zemi, kde je nejpřísnější forma islámu, je pro mě nutností na veřejnosti nosit černý oděv zvaný abája. Ten je povinný pro všechny ženy. Její pořízení bylo poměrně snadné a první krůčky v ní dosti nejisté – byla dost dlouhá na to, abych si ji při každém druhém kroku přišlápla. Nošení abáji je pro mne osobně spíš příjemným módním doplňkem než nepříjemnou povinností. Jsou tu k sehnání různě vyšívané a zdobené abáji. Navíc jsou šité z příjemného chladivého materiálu.
Halení obličeje je povinné pro muslimky ze Saudské Arábie, ostatní muslimky chodí pouze se zahalenými vlasy. Pro nemuslimky pak platí, že by se na veřejnosti měly zahalovat, ale skutečnost je poněkud jiná.
Pokud se žena baví s mužem na veřejnosti nebo s ním jde ven, tak buď musí mít potvrzení o sňatku nebo o rodinné spřízněnosti (bratr, otec, syn) nebo být v přítomnosti jiného manželského páru, který jí svou přítomností zajišťuje morální bezúhonnost. Ale i toto se dá poměrně dobře obcházet, pokud mají lidi smysl pro adrenalinové sporty. Pokud dané lidi přistihne mutawa (mravnostní policie), tak je zle. A tresty jsou přísné – prakticky s tím ale žádné zkušenosti nemám. Dobré je, že mutawa si moc nevšímá „zápaďáků“, pokud nedělají něco výjimečně protizákonného.
Další pro mne zapovězenou činností je řízení auta. Ale i na to mají v Saudi řešení … spoustu taxíků. Je zvykem mít jednoho nebo dva řidiče, které si ženy volají, když potřebují někam dojet.
Osobně jsem velmi ráda, že řídit nesmím. Doprava se řídí zákonem silnějšího, většího a hlučnějšího – tedy pokud má člověk k dispozici dostatečně velké a hlučné auto, tak má přednost. A čím více toho hluku nadělá, tím více přednosti má. Průjezd městem tedy někdy připomíná boj o přežití. Jindy je k vidění auto, které se na kruhovém objezdu otáčí v protisměru.
Během prvního týdne nás (všechny nové zaměstnance) seznamovali s nemocnicí, pravidly, protokoly a jinými podobně potřebnými věcmi. Největší zkouškou bylo zřízení účtu v bance … Ti šťastnější odešli s potvrzením o založení účtu již napoprvé. Ti méně šťastní si museli den nebo dva počkat.
V práci se potýkám s americkým systémem. To znamená, že vše (doslova vše) musí být na papíře. A jak to tam není nebo to nemá tu správnou formu, je třeba to okamžitě napravit.
Mimo práci jsem se setkala s milými lidmi, kteří nemají ani nejmenší snahu komukoli jakkoli komplikovat život. Naopak se rádi druží. Je pravda, že v tomto případě se jedná spíše o mladší lidi, kteří mají rozhled o okolním světě a studují.
Školy jsou tu ještě téměř v plenkách a na začátku jakéhokoli vývoje. Některé z těch holčin, které jsem potkala, říkaly, že jsou první generací, která má nějaký bližší přístup ke vzdělání.
Jeden volný pátek jsme se s kamarádkou Hankou vydaly na výlet do staré části Riyadhu, Dir´aiyah. Je to staré sídlo nynější královské rodiny Bin Saud. Tam se nám podařilo ukecat správce, který nás ochotně provedl po celém sídle (nyní je zavřené z důvodů rekonstrukce). Mohly jsme vidět paláce jednotlivých členů rodiny, čajovny pro muže a mešity, které jsou součástí každého paláce. Tuto snahu o prohlídku provázel výklad v arabštině, který se omezoval na jména, ukazování a sem tam nějakou důležitou informaci ve formě jednoduchých slov, které jsme mohly rozumět i s naší nevalnou arabštinou (učení arabštiny je totiž věc zapeklitá a nesnadná).
Poměrně zajímavou zkušeností byla i návštěva zdejšího trhu Dirry. Spousta stánků a snad ještě víc lidí, kteří se nás snažili nalákat ke koupi zboží, které podle nich bylo zaručeně nejkvalitnější v celém okolí. Ale i tyto nástrahy trhu jsme zvládly a vychutnaly si atmosféru.
Co dodat více? Snad jen, že jsem teprve na počátku prozkoumávání nové kultury a cestování po Saudské Arábii … První krůčky pro mě byly spíše zajímavé a zábavné. Setkala jsem se se spoustou zajímavých, ale i kuriózních situací. A věřím, že mě jich ještě mnoho čeká.