Domů Z akcí a projektů Výlet z Berouna do Tetína

Výlet z Berouna do Tetína

Od Jarka Hamáčková

Ráno v sobotu 30. prosince jsme vyrazili v příjemném počtu 11 účastníků na výlet na Tetín. Startovali jsme z berounského nádraží a vyšli rovnou do přírody. Počasí bylo příjemné, nálada dobrá, měli jsme si co povídat.

Měla jsem mírné obavy o jednoho účastníka, protože nás čekal náročný terén. Ačkoliv má nějaké dioptrie, vydal se na výlet bez brýlí. Cestou nám vyprávěl, že si obnovuje zrak podle jedné knížky. Píšou v ní, že kdo nosí brýle, tak je psí hovno. A to on už teď není. Byla s námi na trase i jiná psí hovna, ale díkybohu to vyslechla bez osobní vztahovačnosti a nic nesundavala.

Nejprve jsme směřovali na vrch Damil, ze kterého jsou krásné výhledy na obec Tetín, a posvačili jsme zde. Většina až sem slyšela zvonkohru z tetínského zámku, která hraje každou celou hodinu píseň o Tetíně. K vrchu se váží různé báje, například že je tady zakopáno zlaté tele nebo že zde je pohřbena Teta. Na Damilu se od středověku těžil vápenec a při sestupu jsme zašli k tunelu do Modrého lomu, vedla tudy malodráha z Králova Dvoru do Koněprus.

Bájemi je opředen i samotný Tetín, prý zde působila samotná Teta. Historicky je Tetín spojován se sv. Ludmilou, babičkou sv. Václava. Už koncem 9. století zde bylo veliké tetínské hradiště, Ludmila zde měla dřevěný dvorec a roku 921 zde byla zavražděna. Obhlédli jsme náměstíčko, zámek, tři zdejší kostely a nad skalami nad Berounkou a podél zbytků tetínského hradu jsme vyšli na pěknou vyhlídku, odkud je vidět Berounka a skály i kopce Českého krasu. Pak jsme sešli do úzkého údolíčka pod skály a podívali se na vodopád. Původně jsem chtěla pod vodopádem pokračovat k Berounce, ale aktuálně byla cesta uzavřena. Takže po řetězech pod vodopád se deset metrů slanili jen dobrovolníci. A ten, co už není psí hovno, se slanil i zpět vyšplhal ve zdraví. Vrátili jsme se opět do obce. 

Protože hrozil déšť a hrozil na každém mobilu jinak, zašli jsme do místní restaurace. Měli docela pestrý výběr jídel za dobrou cenu, a tak jsme zde zažehnávali déšť docela dlouho. Po jídle došlo i na karetní triky nebo na zajímavý rébus z manželského života vytvořený minulou noc tím, co už není psí hovno. 

Pokračovali jsme k pramenu na Kodě, zde je na kopci u poutní kapličky největší vývěr Českého krasu, voda má 11 °C a teče do rybníčku, který tedy nezamrzá. Pod rybníčkem, který sloužil jako náhon, je bývalý mlýn. Údolím děsu jsme se dostali do Srbska a společnou cestu po 11 km ukončili. Většina účastníků již pospíchala domů. Já a tři kamarádi jsme nepospíchali, zašli jsme ještě u berounského nádraží do rodinného pivovaru Berounský medvěd a pod chmelovými šišticemi jsme završili pěkný den.

P.S. Kdyby nějaké psí hovno zajímal název knihy s nápravnou metodikou, nechť se na mne obrátí.

Zanechat komentář

− 2 = 6

Mohlo by se vám líbit