RADĚJ BÝT UTRACEN
(Temnou nocí projít do svítání)
Prázdnotou otevře zas noc
svůj velký, temný chřtán.
Hnusným snům předhozen v moc,
hrudník stovkou uzlů omotán.
A samota z postele do nitra křičí,
že za touhu po lásce mně zničí.
Ráno úlevou světla se mi vysměje
a připraví další zbytečný den
z úzkosti a zítřků bez naděje,
bez lásky. Raděj být utracen.
Za víru touhy po blízkosti dvou uprostřed lidí,
za touhu po milování a dotecích, se nenávidím.
MÉ SVĚTLONOŠCE
(Bytostem v mém srdci)
Než v mých nocích temných světla svíc,
Ty´s byla a jsi pro mě víc
Pláčeš,
nemůžeš spát,
chovám Tě v náruči,
chodím kuchyní
a zpívám
Usínáš,
držíš můj prst,
je akorát do ručky,
sleduji Tvé snění
a usínám
Směješ se,
oči Ti září,
údolí ve slunci je pod námi,
do dálky se bělají vrcholky
a vzduch voní
Hraješ
pod oknem na piano
naše písně na přání,
hlas mi s melodií zápolí
a v srdci to zní
Jsi světlem ve dnech mého života
Dík za Tvou lásku, víru i tehdy za Godota
JSI TU SE MNOU
Jsem tu teď sám,
ve vodě ležím, ve vaně
Na dnešní noc vzpomínám,
na Tvoji vůni, tělo, dlaně
Tvůj šampon nalil jsem do vany,
mé dlaně s vodou ho promnou
Pak zavřu oči, vdechuji
a cítím, že jsi tu se mnou
I BŮH HLEDÁ SVOU BOHYNI
(Quo vadis)
V každé chvíli a místě žít
tisíce dá se realit
V tom moři kolem bez břehů
spáč osudem je vlečen
Nevnímá vlastních nádechů
před snovou modlou kleče
Jeden může najít směr,
plout mezi víry, mimo ker
Mlčky nechat se vlnou nést,
strach svůj, štěstí, zamknout
Vyhnout se boji, ne ho svést,
ve větru plachtu napnout
Tři či třináct i mnohem víc
v dobrém, zlém, nestvoří nic
Energií v moři hýří,
proudem pak se stanou
Každého, kdo někam míří,
svádí z cesty stranou
Dva moc mají splynout v pár
a věčnost vzít si jako dar
Nad mořem létat, zrušit čas,
tvořit kouzlem zrození
To důvod je proč zas a zas
i bůh hledá svou bohyni