Domů Z akcí a projektů Pohoda mezi vinohrady

Pohoda mezi vinohrady

Od Tomáš Nováček

A protože několik mých kamarádů a kamarádek tentokrát nepřijelo, ráda bych se podělila o dojmy a důvody, proč to pohoda byla.

Když pominu to, že část programu jsem si opět připravila vlastní (nezávislý na organizátorech) a téměř jeden celý den strávila s bratrem, který žije v jedné z dalších nedalekých vinařských obcí, a druhý den strávila dámskou jízdou s Alčou a Janou po okolních pamětihodnostech a přírodních krásách, kterých opravdu tento kraj nabízí bezpočet, včetně přilehlých „cizích zemí“, zůstala ještě spousta prostoru pro organizátory a realizace jejich programu.

Jako „mazák“, který nevyužívá vše, co se nabízí, nemohu posoudit, jakým způsobem byly zorganizovány exkurze, kterých nebylo přespříliš a byly vedeny spíše v duchu procházek po městech, zámcích a parcích, ale věřím, že ku spokojenosti těch, kteří je využili a uznávám, že speciálně pro nováčky je určitý „připravený program“ dobrý.

My jsme si z okolních krás vybraly Pavlov, Mikulov a Valtice (včetně přilehlého areálu) a výlet zakončily pokořením soutoku Moravy a Dyje. Trojmezí jsme navštívily z rakouské strany a domů se vrátily přes Slovensko. Jiné skupiny jiné dny atakovaly soutok ze strany slovenské a navíc ho překonali i plavmo.

Proč se mi tedy na setkání tolik líbilo? Snad poprvé se stalo, že jsme už v osm večer mohli zasednout k oblíbeným hrám a nikdo nás „neobtěžoval“ programem. Minimální počet individuálních i týmových soutěží, když byly, byly vydařené, vtipné, krátké, úderné. Neunavující. Skutečně čilí a spokojení jsme mohli ukojit své hráčské vášně. Navíc s číší kvalitního vína v ruce.

Připojím výčet dalších pozitiv. Prostředí společných prostor bylo úžasně příjemné, spousta prostoru, velké množství světla, vlídný a profesionální personál, ochotný trávit s námi čas, i když konzumace nebyla obzvlášť výmluvná. Úroveň přípravy jídla a stolování byla nadstandardní, snídaně královské. Kvalitu večeří z vlastní zkušenosti ohodnotit nemohu, ale pohledem lákaly a očití konzumenti byli nadšeni. Ubytování bylo na úrovni, ale diferencované. Konkrétně náš pokoj mi připadal přehnaně drahý, když uvážím, že šlo o tmavě hnědou kobku s jedním malým oknem na severní straně, rámusícími bagry za ním (otřásal se strop i podlaha) a prostou úložných prostor na oblečení a osobní věci. Jedinou šatní skříň s ramínky jsme neměly čím zaplnit, když jsme sekce Outdoor. Viděla jsem ale i pěkné pokoje. Škoda, že v nich bydlel někdo jiný. Na druhou stranu, do pokoje chodíme pouze spát.

Všechno plynulo tak nějak přirozeně, samovolně, jako by s tím nikdo neměl ani žádnou práci, jako dobře namazaný stroj. Za touto iluzí však jistě stojí hodiny a hodiny přípravy a úsilí organizátorů, aby všechno vypadalo hladce, nenuceně a bezproblémově.

I pondělní bojovka slibovala pohodovou procházku mezi vinohrady, nezávislou na ničem, pouze na naší chuti dělat to či ono tehdy či ondy. Nebýt ovšem zapeklitých úkolů (Karle!!), které zbytečně svým počtem i náročností pohodu narušily a v některých vyvolávaly až mindráky. Nutno ovšem říct, že nad některými jsme se i pobavili.

Když k tomu všemu přičteme ještě počasí, které po celou dobu bylo více než ukázkové, není organizátorům co vytknout.

Autor: Marta Kubánková

Zanechat komentář

79 − = 72

Mohlo by se vám líbit