Poslední zářijový prodloužený víkend jsme znovu využili možnosti strávit rodinný volný čas s dalšími mensany, poznat jiný kout naší země a pár zdejších zajímavostí.
V den příjezdu jsme ještě po cestě navštívili Bozkovské jeskyně, kde jsme byli naposled před 30 lety při naší první společné dovolené ještě za svobodna. Po příjezdu do Rokytnice jsme si stihli vyběhnout na horu Stráž se čtyřmi moderními vyhlídkami a nasbírat si před večeří pořádnou dávku borůvek.
Večer byl sice plán využít bowling ve Sporthotelu, ale po celém pracovním týdnu jsme odpadli (ke spánku), jen jsme ještě poklábosili s krajskými kolegy. Další den byl plný exkurzí. Dopoledne jsme navštívili sklárnu a minipivovar v Harrachově a zvládli jsme tam i pěknou příhraniční procházku kolem říčky Milnice. Následoval přesun do Poniklé na perličkové ozdoby, kde jsme si mohli vyrobit i vlastní kousky, což ocenila především naše dcera a už se těší, jak se budou vyjímat na letošním vánočním stromku. Manžel odsud vyjel přes hory doly zpátky do Rokytnice, kam jsme i my zamířili (autem) a malá si tu užila lanový park.
Večer jsem absolvovala už jen já (protože ti dva se fyzicky vyčerpali) přednášku Živá krajina a ochrana ohrožených druhů. Ta byla poutavě vyprávěná Janem Malíkem ze spolku Živá voda a opravdu názorně poučná. Doufám, že jejich model všenápravy krajiny se bude brzy šířit nejen po celé ČR.
V pondělí jsme bohužel museli již domů, věnovat se i dalším členům rodiny. Oželeli jsme tedy bojovku, která musela být v místní krajině super. Ubytování i strava byly také výborné a samozřejmě jsme dostali i spoustu materiálů a dárečků od místní skupiny. Patří jim velký dík za celou organizaci a koordinaci, jež se trochu protáhla a změnila vzhledem k pandemii, ale věřím, že mluvím za většinu, když řeknu, že se vše nakonec povedlo.
Kdo ještě váháte, určitě příště přijeďte, protože čas uteče, ale zážitky zůstávají.
