Už zase. Už zase se mluví o „spravedlnosti“. Pojďme se na to podívat. Na vlastní kůži bývám v obou rolích, a navíc mám přehled o různých OSVČ kolem sebe a mezi mými klienty finančního poradenství.
Srovnání OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná) a zaměstnance už je hodně. Více tabulkové porovnání naleznete zde:
mensa.click/xz. V článku se zaměříme v prvé řadě na to, co ve výše zmíněném tabulkovém srovnání nenaleznete, i když zopakujeme ty nejdůležitější rozdíly.
Upozornění: Pro tento článek nerozlišuji mzdu a plat, a i mnoho termínů z důvodu srovnání překládám (např. „pojištění“, které se neplatí dle rizika dobrovolně, ale dle příjmu a povinně, označuji výstižnějším termínem daň). Zákony jsou plné výjimek a výjimek z výjimek. Úmyslně mnoho výjimek nezmiňuji, aby článek příliš neodváděl pozornost stranou.
Je OSVČ zaměstnavatelem sám sebe?
Někdy bývá spor, jestli je OSVČ sám sobě zaměstnavatelem.
Pokud OSVČ není sám sobě zaměstnavatelem, jak to, že platí daně jako zaměstnavatel? Pak by tu měla být úplně jiná debata a to, jak snížit daňové sazby i minimální odvody na úroveň zaměstnance.
Pokud je svým zaměstnavatelem, pak je v pořádku, že platí daně i jako zaměstnavatel. Nicméně zaměstnavatel má celou škálu způsobů, jak některé finanční a nefinanční odměny předat zaměstnanci výhodněji. Uvedu dvě nejdůležitější z nich:
Až 50 000 Kč ročně (4 166 Kč měsíčně) jako příspěvek na DPS/ŽP (dobrovolné penzijní spoření – novější penzijní připojištění/životní pojištění) bez všech tří daní.
Až 99 Kč denně (cca 2 000 Kč měsíčně) stravenkový paušál bez všech tří daní.
Ale OSVČ nemá možnost si vyplácet nedaněné peníze ve formě stravenkového paušálu, ani na DPS.
Povinnost živnostenského oprávnění
O čem vlastně vypovídá pokles či vzrůst počtu lidí s živnostenským oprávněním? O tom, jak je výhodné zdanění OSVČ oproti zaměstnancům? Myslíte? Mít živnostenské oprávnění je povinnost pro každého, kdo soustavně a za účelem zisku dělá téměř cokoliv, jinak se dopouštíte nelegálního podnikání. A hranice, kdy ještě nepotřebujete živnostenské oprávnění, je velmi nízko.
Když si chcete být jisti, tak hned pro druhý prodej byste měli mít raději příslušné živnostenské oprávnění.
Rozhodnete se někoho doučovat a doučování vyžaduje několik setkání? Potřebujete živnostenské oprávnění. Prodáváte své věci a několikrát se stane, že je prodáte za víc, než jste je koupili? Potřebujete živnostenské oprávnění. Máte na svých webovkách reklamu? Musíte na to mít živnosťák, viz mensa.click/wd. Šijete, občas po vás nějaký známý, nebo jen příbuzný chce něco ušít a vy mu to nebudete šít zadarmo? Potřebujete živnosťák.
Myslíte si, že když vám místo peněz druhá strana něco udělá, dá na výměnu, že tím pádem nepotřebujete živnosťák? Omyl. Myslíte si, že když nakoupíte a prodáte za stejnou reálnou cenu (navýšíte cenu o inflaci), že negenerujete zisk a tedy nepodnikáte? Omyl. Pokud berete inflaci jako do značné míry skrytou formu daně, kterou ze zákona ČNB zajišťuje nenulovou, ano, platíte daně z daně.
Ano, máte pravdu, že mnozí živnosťák nemají. Ano, dohledatelnost je nízká, ale zvyšuje se.
Rozdělení na hlavní a vedlejší OSVČ
Rozdělení není dle časové náročnosti nebo dle příjmu, ale dle toho, jestli kromě OSVČ jste i „něčím jiným“ (víceméně role, co za vás platí sociální a zdravotní daň).
Je jasné, že být hlavní OSVČ a platit min. odvody sociální a zdravotní daně do značné míry odradí vůbec něco málo dělat, přesněji legálně. Ale kupodivu jsou stále lidi, co si raději vydělávají než být na podpoře, i když jim značnou (nadprůměrnou) část výdělku sebere stát na odvodech. Ale ubývají.
Do kategorie OSVČ hlavních spadnou samozřejmě i ti, co se starají o dítě starší 7 let nebo o dvě děti starší 15 let. Dále i ti, co si vydělávají nájmem nebo investováním nebo psaním článků, knih a dalších „problematických činností“, kdy pak využití zbytku času podnikáním znamená minimální odvody OSVČ hlavních. Přitom např. nájem může být téměř bezpracný (nájem zemědělské půdy někomu, kdo se stará dobře, nebo pokud vás to nezajímá), ale také může zabrat v součtu mnoho týdnů v roce.
Může se stát, a často tomu tak i je, že OSVČ dle sociální daně je brána jako OSVČ hlavní a dle zdravotní daně je brána jako vedlejší – takto schizofrenně ze zákona to mají nejen samoživitelé.
Možnosti zaměstnanců versus OSVČ
Zaměstnanec je víceméně najatá pracovní síla, s omezenou zodpovědností, s omezeným vlivem. Regulace z něj, ať už chce, nebo nechce, dělají slabší stranu, která má omezené možnosti projevit své priority, mnoho dohod mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je prohlášených za nelegální a v těchto otázkách je na zaměstnance pohlíženo jako na částečně nesvéprávného (např. nemůžete nárok na dovolené vyměnit za něco jiného, ani čerpat dovolenou v pozdějších letech, ani pracovat za nižší než zaručenou mzdu, i kdybyste stokrát viděli i jiné než finanční přínosy práce).
OSVČ je stále do značné míry svým pánem, ručí celým svým majetkem, má velkou volnost si domluvit dobré, horší i hloupé věci. Svobodný, co se týká času, doby a náplně práce, kdy se bude starat o své klienty, jinak nesvobodný jako zaměstnanec, co se týká státu. Je zde plno lidí, kteří pracují pod minimální mzdou, ze srdce (víc než mezi zaměstnanci, přece jen větší svoboda, co dělat a kdy dělat, dělá své) dělají věci, které jim dávají smysl, i když ekonomicky to nemusí být žádná hitparáda. Ať už je důvodem takového malého vydělávaní příprava, rozjezd svého podnikání nebo seberozvoj, naplnění svých snů, naplnění potřeby dělat něco smysluplného, má to těžko viditelný a spočitatelný vliv na chod celé ekonomiky. Bohužel, jak novináři zjistili před pár lety, i minimální odvody OSVČ vedlejších jsou často započítávány do průměru OSVČ a tím přiživují dojem, jak málo OSVČ zdánlivě odvádějí daní. A to nemluvím o tom, že se výstupy lidí zjednodušují na pohled, kolik z nich máme daní…
Když z těchto všech čísel (pro mě jsou to lidi, ale přizpůsobuji se vnímání politiků) uděláme průměrné odvody, vyjdou nízké v porovnání se zaměstnanci. A podprůměrné vyjdou, i kdybychom udělali průměr jen z OSVČ hlavních. Ano, vše lze navýšit tím, že zvedneme sazbu, minimální odvody. Ale nesrovnáváme jablka a hrušky? OSVČ často slouží aspoň k nějakému přivýdělku lidí, kteří kvůli péči o děti (nebo i o rodiče) potřebují pracovat v době, kdy jejich závislá osoba usne nebo jinak krátkodobě nepotřebuje péči. Nebo je to způsob práce pro lidi, kteří z nějakého důvodu nejsou vhodní pro zaměstnanecký poměr – mají zdravotní problémy a mají, ale i nemají invalidní důchod. Fakt stát čeká zvýšení odvodů, když zvedne odvody? A už vůbec nebude vidět snížení sebevzdělání lidí, kteří místo minipodnikání nebudou pravděpodobně dělat nic.
Zaměstnanec versus zaměstnanecká role OSVČ
Sazby daně, základ daně, minimální odvody. Zaměstnanec platí daň z příjmu ve výši 15 % ze své hrubé mzdy a zdravotní a sociální daň v celkové výši 11 % opět ze své hrubé mzdy, kterou má víceméně jistou každý měsíc s výpovědní dobou, odstupným a nějakou garancí od státu při krachu zaměstnavatele.
Pokud mzda (např. z důvodu menšího úvazku) je taková, že by nezaplatil ani zdravotní daň v minimální výši, strhne se mu zdravotní daň v minimální výši. U sociální daně toto pravidlo neplatí.
OSVČ platí daň z příjmu ve výši 15 % ze zisku a zdravotní a sociální daň v celkové výši 11 % z minimálně poloviny svého zisku.
Pokud by se z jeho zisku nezaplatily ani minimální odvody, musí zaplatit zdravotní i sociální daň v minimální výši (vyjma vedlejších OSVČ). Žádné odstupné, žádná výpovědní doba. Mimochodem ještě existují minimální odvody OBZP (osob bez zdanitelných příjmů, např. pronajímatelé, autoři, starší studenti), pokud si myslíte, že minimální odvody OBZP, zaměstnanců, podnikatelů definuje jediná hodnota, mýlíte se.
U zaměstnavatelské části OSVČ a zaměstnavatele je situace obdobná, sazby stejné, základ jiný.
Procentuálně platí zaměstnanec a OSVČ stejně. Nicméně ta procenta jsou z různého základu. Zaměstnanec platí všechny tři daně ze své hrubé mzdy, OSVČ ze zisku. U daně z příjmu z celého zisku, u zdravotní a sociální daně z poloviny zisku. K tomu zisku přijde buď odečtením skutečných nákladů od příjmů, popř. může využít výdajové paušály (popř. existuje ještě paušální daň). Ale pozor, hodně OSVČ platí procentuálně více procent ze zisku než zaměstnanec, protože platí minimální odvody, které jsou bez ohledu na výši zisku. Zaměstnanec má svou mzdu jistou od prvního dne nástupu (a zaměstnavatel má možnost vyrovnávat zátěž mezi zaměstnance). Navíc je možné vzít částečný úvazek, kde se platí jen minimální zdravotní daň. Nebo zde máme další možnosti ve formě DPP a DPČ.
OSVČ má od prvního dne jisté minimální odvody na zdravotní a sociální daň (v součtu 5 666 Kč měsíčně), vyjma výjimek je vždy OSVČ hlavní (žádný částečný úvazek si nemůže zvolit). Zvláště pro začínajícího OSVČ, kdy musí plno věcí nastudovat (studování zákonů i znalostí, certifikací), navázat spoustu spolupráce (s účetní, daňovým poradcem, zákazníky) a tedy místo času zákazníkům se musí věnovat režii, je to značně odrazující. Nebo pro toho, kdo chce pár hodin doučovat nebo šít ke svému hlavnímu příjmu, který není důvodem k vedlejší OSVČ (nájem, investice).
Mzdu máte dost jistou. Zisk máte proměnlivý. A pokud začínáte, často je zisk záporný, přesto musíte platit minimální odvody zdravotní i sociální daně. K tomu žádné úspory z rozsahu, jaké má průměrný zaměstnavatel. Vlastně jedinou praktickou možností by bylo začít podnikat při zaměstnání, jenže to má často negativní vliv na partnerské vztahy a zdraví, věnovat čas zaměstnání a pak další hodiny podnikání.
A když už existují minimální odvody, nebylo by rozumné, aby alespoň to, co člověk zaplatí v jednom roce nad své zisky, si mohl v dalších letech odečíst, když se dostane nad minimální odvody?
Nemocenská. Zaměstnanec si nemocenskou musí platit a pak má nárok od 1. dne nemoci. OSVČ si může platit, ale má nárok od 15. dne. Procentní sazba je přesto stejná.
Odečet odborových příspěvků. Zaměstnanec, který je členem odborové organizace, si může odečíst členské příspěvky až 3 000 Kč ročně zaplacené této organizaci. OSVČ tuto možnost nemá. Zní vám odbory u OSVČ jako nesmysl? Přesto podnikatelské odbory existují, jen jejich smysl, motivace a cíle jsou jiné: podb.cz. Možná se 3 000 Kč může zdát jako drobnost, nicméně v součtu jsou to velké částky, které se pak odrážejí i v tom, jaký obraz tu máme. A zde vidím i zdroj návrhů na „spravedlivé“ daně OSVČ, na pověst OSVČ. A sám jsem zvědav, jestli by se postupně ukotvilo i právo na stávky podnikatelů. Možná by stávka účetních a daňových poradců v době podávání daňových přiznání byla pro některé návrháře zákonů srozumitelnější než věcné vysvětlování.
Navýšit sazby? Ale pak…
Pokud tedy někdo chce zvýšit odvody OSVČ (předpokládám, že to bude formou zrušení možnosti platit zdravotní a sociální daň z 50 % zisku), měl by ale také zrušit minimální odvod ze sociálního pojištění (jako je tomu u zaměstnanců s částečným úvazkem), měl by umožnit nedaněné peníze ve formě příspěvku na DPS a stravenkový paušál, měl by umožnit cestovní náhrady za stejných podmínek jako u zaměstnanců a ideálně mít i nemocenskou od prvního dne.
Problém nevidím ani tak u sazby daní (je podobně šílená jako u zaměstnanců), ale u minimálních odvodů na ně. Protože minimální odvody vytvářejí zábranu v tom, aby všichni ti, kdo prodávají opakovaně něco na bazarech nebo občas někoho něco doučí za finanční odměnu, tuto činnost dělali legálně přes živnosťák. Aby si kdokoliv, kdo má trochu času „navíc“, mohl trochu připodnikat. Aby prakticky každý měl živnosťák (protože vlastně téměř každý, kdo něco dělá opakovaně pro výdělek, by měl mít živnostenský list dle zákona, měl by být OSVČ), ale aby odváděl daně ze zisku (protože téměř každý takový musí podávat daňové přiznání, stačí překročit příjem – obrat – pár tisíc korun ročně) a ne daně vyšší než zisk kvůli minimálním odvodům.
Jestli to bude znamenat, že se roční odvody na sociální daň nižší než „minimální“ odvody budou započítávat do odpracované doby pro státní důchod jen jako tolik měsíců, kolikrát v součtu ty minimální měsíční odvody dosáhnou, bude to stále lepší než povinné minimální sociální odvody každý měsíc.
Dále by se mělo zohlednit to, že OSVČ méně zatěžují zdravotnictví, minimálně v tom, že nezdržují lékaře vystavováním různých potvrzení pro zaměstnavatele, především o pracovní neschopnosti. Nebo své rýmičky řeší bez výdajů ze zdravotního pojištění, protože mohou pracovat na půl plynu. Zaměstnanec buď musí, nebo nesmí, legálně nic mezi tím.
Zapomíná se na druhou možnost srovnání sazeb – a to místo zvýšení sazeb OSVČ snížit sazby zaměstnancům.
Pokud je třeba za každou cenu šetřit státní rozpočet, můžeme „vyrovnat“ sazby i tím, že se zruší nedaňové příjmy ve formě příspěvku na DPS/ŽP a stravenkového paušálu. Nicméně pokud se nezruší, měly by na ně mít nárok i OSVČ. Nebo v čem se liší stravování obchodníka cestujícího jako zaměstnanec od většiny OSVČ s něčím obchodujících? Nebo v čem se liší potřeba podporovat penzi zaměstnance od potřeby podporovat penzi OSVČ?
Ideální daně zaměstnance a OSVČ
Tyto dvě role, OSVČ a zaměstnanec, mají naprosto jiné úlohy, smysl, riziko. Myslím si, že práce (ať už v zaměstnání nebo OSVČ) by neměla být trestána daní. A tím by se skutečně pomohlo ekologii, viz mensa.click/we. Jsem sice proti daním obecně, ale pokud bych si měl vybrat, tak i z důvodu ekologie bych přesunul daňovou zátěž z práce (daň z příjmu) jinam, především na spotřebu (DPH, spotřební daně). Ideálně včetně zdravotní a sociální daně, protože to by nejen snížilo finanční odvody, ale i byrokratickou zátěž. A zvláště by to pomohlo začínajícím OSVČ (i zaměstnancům) do výše limitu příjmu pro povinné plátce DPH, protože by kvůli státu vůbec nemuseli vést daňovou evidenci. Mohli, ale nemuseli by si vést už jen svou evidenci, příjmů a nákladů, bez přemýšlení, jestli tento výdaj, který potřebují k podnikání, je daňově uznatelný a jak.
Nebo alespoň snížit minimální odvody zdravotní daně, nejen OSVČ, nejlépe možností zvolit nižší pojistné krytí, vyšší spoluúčast, přiblížit zdravotní daň skutečnému pojištění.
Co tedy udělat s odvody?
Narovnat odvody by se měly, nicméně směr vidím opačný. Umožnit OSVČ odpočty, které mají zaměstnavatelé (příspěvky na DPS a stravenkový paušál), nebo jim snížit daňové sazby na úroveň zaměstnance. V každém případě umožnit odečítat členské příspěvky na odbory. Co se týká sazeb sociální a zdravotní daně, pokládám 50 % zisku za adekvátní. Nicméně pokud zrušit tuto kompenzaci OSVČ, měla by se aspoň zrušit minimální sociální daň, jak to mají zaměstnanci. A možnost nižší minimální zdravotní daně, blíž ke skutečnému zdravotnímu pojištění, pro všechny. A plno dalších drobných nespravedlností narovnat.
A samozřejmě jakákoliv nová legislativa by už neměla být diskriminační, ale rovnou by se měla vztahovat i na OSVČ. Např. nový paušál za každou hodinu práce doma zaměstnancům by měl být automaticky i pro OSVČ, i kdyby v nějaké zjednodušené měsíční formě.
Myslím si, že takové úpravy odvodů sníží množství lidí, kteří automaticky přerušují nebo ruší své živnosti, jakmile přijdou o zaměstnání, status osoby pečující o dítě apod. Tedy kteří jsou (de)motivováni si aspoň nějak přivydělávat a raději nedělají nic. Současné návrhy politiků by naopak tuto automatiku posílily.