Před čtyřmi lety pro můj seriál Mensantrop přijal pozvání na rozhovor kanadský astronaut Chris Hadfield (výsledek si můžete přečíst ZDE). Od té doby Chris zůstává jednou z nejvíce inspirujících osobností, se kterými jsem měl kdy příležitost mluvit. Proto když jsem se dozvěděl, že přijede do Česka, rozhodování, zda koupit vstupenky na jeho vystoupení, nebylo moc složité.
Multimediální show „A Journey Into the Cosmos“ se konala 1. prosince v Kongresovém centru v Praze a následně znovu o den později v Bobycentru v Brně. Věděl jsem, že je to sázka na jistotu, proto mě překvapilo, jak málo bylo v „kongresáku“ lidí. Že by o známého velitele Mezinárodní vesmírné stanice mělo zájem tak málo Čechů? Vysvětlení na sebe nenechalo dlouho čekat. Přestože to mám asi 5 minut pěšky, událost jsem si dal totiž do kalendáře s velkou časovou rezervou a na místo jsme s dcerou dorazili více než hodinu před začátkem.
V klidu jsme se pohodlně usadili do sálu a sledovali, jak se pozvolna zaplňuje. Moc prázdných míst nakonec nezůstalo. Krátce před začátkem představení dorazil mezi diváky i Aleš Svoboda, následován českými vesmírnými kadety. Začali jsme tušit, že kanadský astronaut nebude jediným, kdo se podívá na jeviště…
Chris hned v prvních minutách potvrdil, o čem mi před čtyřmi roky povídal, že aby se člověk mohl stát astronautem, musí se stát odborníkem v obrovské škále oborů. V úvodu nám velmi efektně ukázal, jak obrovský je vesmír a jak malá je Země i lidstvo. Věřím, že jsem nebyl sám, komu se hned vybavily verše Wolkerovy básně Pokora.
Hned první promítnutý obraz ukázal, že Chris svou prezentaci přizpůsobil českému publiku, což později doplnil i vtipnou narážkou na Brno. Během vystoupení vyprávěl o své cestě k profesi astronauta, ke které ho jako chlapce inspirovalo první přistání lidské posádky na Měsíci. Tehdy se prý každý kluk chtěl stát astronautem. Aby se mu to ale povedlo, potřeboval podle Chrise hlavně neskutečné odhodlání a ochotu se celý život učit.
Celá prezentace byla naplněná vědou, zajímavostmi i osobními příběhy, nechyběla ani Chrisem zahraná a zazpívaná Space Oddity, jejíž verze natočená právě na palubě ISS přinesla Chrisovi přes padesát milionů zhlédnutí na YouTube. Ve druhé části Chris pozval na pódium Aleše Svobodu, který vtipně kontroval, že pochází z Brna, a představil divákům „budoucnost“ výzkumu vesmíru v podobě vesmírných kadetů, studentů, kteří se v rámci programu Česká cesta do vesmíru zúčastnili mise Zero-G a vyzkoušeli si na vlastní kůži stav beztíže.
Nejvíc dojmů ve mně ale nakonec nezanechala výborně připravená prezentace, nýbrž dva bloky, ve kterých Chris Hadfield odpovídal na dotazy diváků.
Objevil se i dotaz, jaký vtip použije následující den v Brně, když v Praze si vystřelil právě z Brna. Chris celkem pohotově odpověděl, že asi využije nějaké jiné nepodstatné město, třeba Ostravu…
Uvedl na pravou míru i čínskou propagandu, která se snaží tvrdit, že Velká čínská zeď je jediným lidským výtvorem viditelným z oběžné dráhy. Ta přitom z ISS vůbec rozpoznatelná není, protože splývá s okolím. Naopak třeba Letiště Václava Havla je prý z oběžné dráhy vidět velice dobře.
Jedna divačka se zeptala, zda Chris rád hraje společenské hry. Otázka byla účelná, protože Chrisovi následně darovala českou společenskou hru Galileo Galilei autora Tomáše Holka. Chris tazatelku pozval na pódium a také se na něco zeptal: „Zkusila byste bungee jumping?“
Chris, který nesčetněkrát riskoval svůj život, nejprve jako zkušební pilot, pak jako astronaut, otázku rozvedl pro mnohé nečekaně: „Já bych to neudělal a nechápu, proč to někdo dělá.“ Vysvětlil, že mu dává smysl riskovat život v případě, kdy to má smysl, kdy to někomu pomůže. Jako zkušební pilot například pomohl vyvinout technologie, které dnes pomáhají přecházet leteckým haváriím. To, že někdo skočí z mostu na gumě, ale nic užitečného nepřinese.
Hlavní poselství, které se divákům kanadský astronaut snažil předat, koresponduje s naším o čtyři roky starším rozhovorem, kdy řekl, že „Největším omezením, které máme, jsou hranice, které si sami stanovíme.“ Tu největší sílu k dosažení našich cílů, najdeme sami v sobě. V odvaze to zkusit a ve vytrvalosti nenechat se zastavit neúspěchy. A nic vám tu odvahu neposílí tolik jako osobní setkání s někým, kdo vás k ní může inspirovat celým svým životem.
