Dnes vám chceme představit dvě třetiny iRady. Jak je to možné? Jedná se totiž o manželský pár – Lenku a Romana Brzuskovi.
Ahoj, „počítačoví blázni“ při rozhovoru na papír. To jsem zvědavá, co našim čtenářům o sobě prozradíte.
Roman: Ahoj, doba, kdy „počítačoví nadšenci“ typu Neo sepisovali protokoly v policejních celách snad není a dnes se IT technologiemi živí hodně lidí (jako před rokem 89 elektrikařinou 🙂
Lenka: Jsme klasický pár, žijeme spolu v Olšanech u Prostějova, máme 2 děti (Janička 3,5 roku a Kubík 2 roky), to že nás baví matematika a živíme se počítači je přece v Mense „normální“ 🙂
Jaké máte plány do budoucna?
Lenka: Já ani nevím, žiju hlavně přítomností. Teď si užíváme dětí. Romča se rozhodl být s námi a podnikat z domu (takže se mu snažím i já hodně pomáhat), neustále doma plánujeme nějaké rekonstrukce, jakmile zbyde volný čas, jsme s přáteli…
Roman: Lenka to vystihla. A když už to vypadá, že bude fajn, děti chytí virózu, pár nocí se nevyspíte, odběratelé chtějí urgentně rozšířit zakázku, přátelé pořádají nějakou akci… a den je kratší. Plány? Ano…
Zmínili jste přátele, kolik vlastně znáte mensanů?
Lenka: Hodně, vzhledem k tomu, že jsme byli na mnoha celostátních setkáních a pravidelně se účastníme různých akcí, tak bych to tipla na něco kolem 100. Z toho asi 30 bylo někdy u nás doma 🙂
Jak dlouho vlastně aktivně v Mense působíte?
Roman: Už je tomu 8 let od vytvoření intranetu. Tehdy nikdo nevěřil, že bude moci jednoduše poslat zprávu všem mensanům, že jednoduše a ihned zapíše akci do kalendáře, že bude existovat fotogalerie, že při volbách nebude muset zaškrtávat kandidáta na papíře a jít poslat dopis… I konsolidace www stránek byla vyčerpávající a nevděčná práce. Většina místních skupin a SIGů měla své soukromé www stránky, vzájemné plnohodnotné provázání mezi Mensou a jejich stránkami neexistovalo, každý zveřejňoval část informací. Aktualizace? I několik let staré (nefunkční kontakty) a informace o neexistujících skupinách (a tyto staré stránky najednou ani nikdo nemohl aktualizovat nebo smazat). No hrůza… Jsem rád, že je to pryč.
Lenka: Možná to tak nevypadá, ale prací pro Mensu trávíme každý týden několik hodin. Rádi bychom rozšířili iRadu o další aktivní jedince, kteří by byli schopni pokračovat v nastoleném směru. Je toho hodně, o čem víme, že nestíháme (nový design, struktura, SEO, interaktivní hádanky, předtesty…). Nápadů je hodně, práce kolem ještě víc.
Hledáte tedy někoho?
Roman: Ano, pokud to někdo myslí vážně. Pokud nám chcete jenom napsat, že nám pomůžete a pak už se neozvete, tak raději nepište.
Jaká je vaše vize Mensy? Jak by měla vypadat, kdyby to záleželo jen na vás?
Roman: Nyní je síla Mensy v přátelských setkáních. Byl bych rád, kdyby Mensa dokázala v jednotlivých odborných otázkách sdělit svůj názor, případně pomoci ve zlepšení situace (jak se o to nyní snaží tým intervenující na ministra školství v oblasti vzdělávání nadaných dětí). Bohužel většina aktivních mensanů jsou studenti, kteří nemají příliš zkušeností, kontaktů a vůdčích schopností. V době, kdy je získají a jsou úspěšní, jsou rádi, když mají aspoň trochu času na rodinu a na Mensu už jim nezbývá čas a práce v neziskovém sektoru pro ně není efektivní.
Lenka: Myslím, že by bylo fajn, kdyby bylo víc peněz a Mensa se mohla alespoň v některých oblastech působnosti profesionalizovat. Dobrovolnická práce je fajn, ale má hranice v tom, že lidé musejí mít volný čas a chuť se tomu věnovat.
Co je v tomto roce nového na webu Mensy?
Lenka: Je zase o něco víc zautomatizovaný. Na hlavní stránce se samy vypisují budoucí akce a testování, každý už si může k akci dát sám přihlášku, v přihlašování na testování jsme přidali údaje o otestovaných, aby je nemuseli testující a paní sekretářka pak vypisovat ručně.
Jakých aktivit/setkání v rámci Mensy se účastníte?
Roman: Občas se účastníme akcí prostějovské místní skupiny, s Blumensteinovými se pravidelně střídáme v pořádání tradiční vánoční besídky, každý rok jezdíme na Curling do Brna, moc rádi jsme v Miroslavi na akcích u Počarovských. Na celostátní setkání jsme jezdili, ale nebyli jsme tam co máme Kubíka, protože momentálně nezvládáme se dvěma dětmi tempo ostatních.
Co jste od členství v Mense očekávali a jak se tato očekávání naplnila?
Lenka: Hlavně setkání s lidmi, kterým nebude divné, že mě baví matika (což většině populace připadá podivné). A to se splnilo. Doteď si pamatuju, jak jsem asi na třetím rande Romanovi, když jsme se bavili o počítačích, opatrně odpovídala „jo, umím programovat“ … a on měl z toho radost. Na mém prvním celostátním setkání v Karlově se mi taky moc líbilo, že nikdo neprezentuje tituly, funkce, ale každý je tam jenom za sebe.
Je něco, co by vás vedlo k ukončení členství v Mense?
Lenka: K ukončení ne, ale k ukončení aktivní činnosti v Mense by stačilo špatné obsazení Rady a nějaký ten blbec v dosahu.
Roman: Je těžké dělat něco pro někoho, kdo si toho neváží nebo naopak problematice nerozumí a chce vám jen do všeho kecat.
Je něco specifického na manželství dvou mensanů?
Lenka: Asi v tom, že se od nás čekají chytré děti . Naše jsou prozatím normální.
Znáte navzájem výši svého IQ?
Roman: Má to snad nějaký význam?
Lenka: Ano, ale přesná čísla si nepamatujeme.
Je téma „Mensa“ časté ve vaší domácnosti?
Lenka: Mensa, co to je? A už jsi dořešil s Tomem fotogalerii?
Roman: Protože neustále zodpovídáme nějaké dotazy a stále pro Mensu něco děláme tak ano. Docela bych byl rád, aby četnost slova Mensa byla v naší domácnosti menší 🙂
Mysleli jste si, že v Mense najdete toho pravého (tu pravou)?
Lenka: Moc jsem tomu nevěřila
Roman: Já ne, byl jsem rád, že mám okolo lidi, co se dokážou bavit. A byl jsem lačný po informacích. Na setkáních a místních schůzkách jsme si mohli povídat o všem a pravidelně jsme se dozvídali zajímavosti z různých oblastí. Všem doporučuji odložit ostych a přijít třeba na schůzku místní skupiny. Ze začátku je to „divné“, ale pak začnete být rádi z příjemného kolektivu a možná se začnete stýkat i ve volném čase.
Pomohlo Vám vyšší IQ ve škole nebo ve Vaší profesi?
Lenka: Určitě. Právě matematika a programování jsou obory, kde je logická inteligence potřeba.
Roman: Nevšiml jsem si, možná proto, že jsem to nikdy neřešil.
Přišla Vám naopak někdy vlastní inteligence jako přítěž?
Lenka: Rozhodně při hledání partnera
Roman: Některé věci vysvětluji ostatním jenom pětkrát. Pak už nemohu.