Kurultai je mezinárodní festival, který se konal letos už po sedmé. Vím o něm od roku 2020, poprvé se mi tam povedlo dostat loni a líbilo se mi tam, takže jsem ho zkrátka zahrnula do svého eventového kalendáře. Po posledním výletu do Kazachstánu jsem si říkala, že v roce 2023 pokud možno nikam nepojedu a budu intenzivně pracovat na jiných důležitých věcech, ale můj úmysl vzal za své hned v lednu, kdy mi dorazila pozvánka na turnaj v turecké Antalyi. Jenže ty důležité projekty jsou tak nějak na tohleto cestování taky dost napojené. Nakonec si tedy rumunský festival nenechávám ujít.
Jako vždycky lákám na festival další lidi, nějakou dobu to vypadá na zhruba šestičlennou mensovní výpravu a nakonec jedeme ve třech. Já se držím loňského modelu – dlouhé levné cesty vlakem. Loni byli organizátoři schopní několika lidem z každé země nabídnout ubytování zdarma, letos taková informace v propozicích chybí. Spekuluji, že pokud další věci budou stejně jako loni, tj. že turnaje, na které jedu, budou mít finanční cenu za první 4 místa, určitě něco vyhraju a náklady na cestu a ubytování se mi tak vrátí.
Organizátoři mají letos s přípravou festivalu spoustu potíží. V první půlce srpna ještě například není známo místo, kde se naše turnaje budou hrát, a kde tedy mám hledat ubytování. Jízdenku kupuju už začátkem srpna a jen do Constanty, jakožto prvního možného místa. Nakonec jsme na stejném místě, jako loni. Jízdenku na poslední úsek si chci koupit ve vlaku, ale říkám si, že když mám tolik času v Aradu, proč to neudělat tam. Jenže paní u pokladny chce za lístek nějak moc, a to se mi nějak nezdá.
Nakonec tedy stahuju aplikaci a kupuju si jízdenku online. Vlak má hodinu zpoždění, ale jede až tam, kam potřebuju, takže mě to netrápí. Na nádraží je zařízený nějaký odvoz, ale ten nevyužívám. Jdu se podívat do místního Lidlu a pak se prostě trošku projdu. S hotelem mám domluvený dřívější nástup, a tak odkládám bagáž a hned sedám k počítači a řešení pracovních věcí. V pozdějším odpoledni s druhou částí české výpravy trénujeme, sděluju, jak to tu bylo loni, a jdeme na večeři.
První den festivalu je naplánováno několik průvodů ve třech městech v okolí. Šla bych ráda aspoň na ten v Mangalii, ale s turnaji se to špatně kombinuje. Registrace do turnajů je vyhlášena na devět hodin ráno, přicházíme krátce po deváté, jenže na terase je ještě snídaňový čas. Tak nějak dle očekávání. Ač večer běžela informace, že se bude hrát Toguz i Mangala ve stejný čas, nakonec jsou turnaje po sobě, a ještě je na závěr čas přidat turnaj v Bestemshe. Vybrat si mezi Toguzem a Mangalou by bylo opravdu hodně těžké. Kazaši přijeli hlavně na zítřejší rapid, v sobotu si užívají hlavně moře a to mi dává velké šance.
Nakonec získávám v sobotu kompletní sbírku medailí. Bronz za Toguz, stříbro za Mangalu, a zlato za Bestemshe. Po Bestemshe si chvíli sedám s Maxatem a diskutujeme nějaké další aktivity. Pak už začíná večerní koncert. Poslouchám a současně mám ještě šanci vidět kus soutěže v Belt wrestling. Je to zápas, kdy se jeden snaží položit druhého na záda a celou dobu se oba zápasníci musí držet soupeřova opasku.
Za své dnešní úsilí si určitě zasloužím nějakou odměnu, takže koukám, co bych ochutnala na stáncích v okolí pódia. Baclave vypadají zajímavě, a tak si koupím krabičku. Až později zjišťuji, že je to hodně namočené v oleji. Takže to rozhodně nemůžu sníst najednou. Koncert je skvělý, ale tam, kde je vidět, je na mě už moc hlučno, a tam, kde je decibelů přiměřeně, zase nic nevidím. Utahaná jako kotě, jdu docela brzo spát. Zítra nás čeká Toguz – rapid. Tam medaili nečekám, zato čekám perfektní trénink.
Přivezla jsem i nějaké další hry, ale opět fouká. Vítr je sice příjemně ochlazující, ale jeho intenzita je taková, že lítají papíry i moje malé dřevěné kameny. Tož si pak budu hrát ve vlaku. K rapidu jdu se zpožděním a všichni na mě čekají, až to nalosuju. Pak se ještě losování asi 3x změní, takže opět máme asi hodinu zpoždění. Ve tři je konference, kde jsem jen pár minut. Partii, která je v době začátku konference, hraju narychlo takovým způsobem, že nakonec s nejmladší hráčkou prohrávám. No těšila se na kontumační bod, díky mé nepřítomnosti, tak ho holt má. Vyhlašujeme výsledky. Spousta focení. Rumunsko má medailistu a nejdelší vlajku ze všech. Finanční ceny letos nejsou. Ale i tak to stálo za to sem jet, vezu přeci pohár a tři medaile. Sedám na vlak a jedu domů. Tak zase za rok?
