Zatímco píšu tenhle článek, poprask kolem ChatGPT plní celý internet. Jelikož už má více než 100 milionů uživatelů a každá významná softwarová firma, Google a Microsoft nevyjímaje, umělou inteligenci (AI) využívá ve svých produktech, je vzrušující pozorovat, jak se díky tomuto objevu v následujících letech změní svět.
Není to tak, že by umělá inteligence byla nějakou novinkou. Jeden z mensanů, kterého znám, ji studoval už na škole, a i přesto prohlásil, že vznik ChatGPT pro něj byl překvapením. To mne jen utvrzuje v domněnkách, že jsme se ocitli ve velmi zvláštní době s bezmezným potenciálem. Pamatuji na své nadšení, když byl na svět přiveden internet nebo když se App Store stal živnou půdou pro nové nápady. Žijeme ve fascinující době a jediné hranice, které máme, jsou tvořeny naší vlastní představivostí.
První věc, která mne napadla, když jsem poprvé narazil na zprávy o ChatGPT, bylo, jak bychom mohli využít umělou inteligenci pro práci v Mense. Domníval jsem se, že způsobí naprostou revoluci. Dobrovolníci už by nemuseli otrocky psát popisky k akcím, články nebo vytvářet plakáty. Management sociálních sítí by byl vyřešen pouhým stisknutím tlačítka. Canva ve svém softwaru nabízí generování pomocí AI. Jen klikni a hned máš hotový design. Dokonce i vytváření webových stránek je jen otázkou dobrého promptu.
Uprostřed všeho toho nadšení a možností kolem AI je ale důležité, abychom neignorovali etické otázky, které s tímto fenoménem přichází. Měli bychom si střežit soukromí svých dat, dávat si pozor na algoritmické zkreslení nebo potenciální zánik pracovních míst. Při vstupu do éry nekonečných možností je zásadní najít rovnováhu mezi využitím síly umělé inteligence a jejím zodpovědným použitím, aby mohla vzniknout taková budoucnost, která skutečně prospěje naší společnosti.
Příchod umělé inteligence mne donutil přemýšlet i o tomto: Pokud se bude AI stále zdokonalovat, co to znamená pro vysoce inteligentní lidi? Jinými slovy, pokud je umělá inteligence tak schopná, je ještě něco výjimečného na lidech, zvlášť mensanech?
Pokud se nad tím zamyslíte, předpokladem organizace, jako je naše, jsou naše mentální a intelektuální schopnosti. Pokud umělá inteligence při použití správného příkazu dokáže za deset sekund vytvořit to, co člověku trvá hodinu či dvě, nečíní to naši společnost zbytečnou?
Na otázky týkající se existence Mensy jsem narážel také tehdy, když jsem pozoroval změny napříč generacemi. Pracující lidé je jistě pociťují a celý svět se snaží přijít na to, co vlastně chce tato nová generace, známá také pod názvem Gen Z. Tím, že se stále více stává součástí naší demografie, je tato otázka pro nás čím dál důležitější – co z toho, co Mensa nabízí, se trefí do potřeb nových členů?
Tím vůbec nechci říct, že by potřeby ostatních členů nebyly důležité. Všichni v této organizaci hledají něco hluboce osobního a významného – a to platí o všech národních Mensách po celém světě. Tyto potřeby ale mohou být naplněny, pokud máme širokou paletu členů, kteří jsou spolu propojení. Právě v tomto smyslu by pro nás bylo přínosné uvítat mladší nové členy. Jejich pohled na svět by vyžadoval větší dávku pochopení od ostatních členů, což by znamenalo přijmout i nový způsob mluvení a přemýšlení. Vždy jsem říkal ostatním členům, že jako společnost jsme jen jednu generaci od zániku. Mensa může být jen tak relevantní, jako nastupující generace, která bude pokračovat v dobrovolnické práci a budoucnost organizace zajistí. Pokud nebudeme mít žádné nové členy, kteří přijmou Mensu za svou, zanedlouho jako organizace napíšeme svou poslední kapitolu.
Jelikož za tři roky dosáhneme osmdesátého výročí vzniku, uvažuji nad tím, zda máme šanci oslavit i sté výročí. Jaký krásný okamžik by to byl! Ale na to můžeme pomýšlet jen v případě, že se o budoucnost začneme zajímat teď.
S příchodem umělé inteligence a rapidního způsobu, jakým jsou naplňovány naše potřeby vztahu s ostatními, přichází také otázka, jak by se měla naše organizace vyvíjet, abychom dokázali uspokojit potřeby našich členů na dalších třicet let.
Asi si říkáte, co má dlouhověkost Mensy společného s umělou inteligencí. Uvědomil jsem si, že navzdory tomu, jak silná a jak schopná AI bude, existuje jedna věc, která nemůže být nahrazena ani okopírována. Je to ta věc, která dává našim životům smysl. Je také důvodem, proč se umělá inteligence stále vyvíjí – všichni, celé lidstvo, totiž tuto vrozenou vlastnost máme. Zvědavost.
To kvůli naší přirozené zvědavosti dává život smysl. Je to právě to neznámé, co nás nutí zkoumat. A zkoumat znamená objevovat neznámé. Neznámé je všude kolem nás, ve všech možných perspektivách, zájmech našich členů a množstvích způsobů, jakými přemýšlíme, žijeme a komunikujeme jeden s druhým.
Jsou to naše individuální vlastnosti, které jsou pro každého z nás jedinečné, ale v rámci celé Mensy jsou naprosto normální a přijímané – jednoduše proto, že jsme zvědaví jeden na druhého. Protikladem a zároveň i zhoubou našeho společenství je lhostejnost. Pokud nám bude lhostejné, kam naše organizace směřuje, jakou se může stát, nebo co právě dělá, nebudeme o nic lepší než umělá inteligence.
Když teď dopisuji jeden ze svých posledních článků z pozice mezinárodního radního pro malé národní Mensy, doufám, že budeme i v budoucnu nadále zvídavě poznávat jeden druhého a objevovat to, co je nám zatím neznámé; že budeme hledat a žjišťovat, že neobvyklé věci jsou běžnější, než jsme si mysleli. A že tím dosáhneme spříznění a budeme vnímat tutéž pravdu. Takový objev můžeme oslavovat – protože právě ten je důvodem, proč stojí za to být člověkem.
Floreat Mensa!
Převzato z Mensa World Journal, číslo 129, 10/2023.