Pan Mgr. Milan Bouška je místopředsedou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, odborník na slovo vzatý (dlouholetý pracovník rozhlasové stanice ČRo 6 – Svobodná Evropa, dále působil jako šéfredaktor publicistiky v České televizi). K dalšímu vývoji médií hned na úvod uvedl latinský citát „hic sunt leones“ („zde jsou lvi“, území bez zákonů a pravidel, používáno ve starých mapách jako označení neprobádaného území – pozn. autorky) a rozvedl jej slovy, že „všechny současné procesy v mediální oblasti jsou sázka na budoucnost, která může a nemusí vyjít“. Kam se tedy média budou přesně ubírat, nevíme. V průběhu přednášky Mgr. Bouška pohovořil o trendech v dalším vývoji médií, prvcích, které vývoj médií určují, např. ekonomické podmínky (či spíše ekonomický tlak – klasická média jsou ekonomicky náročná), reklama, technický rozvoj (spouštěcím mechanismem technického rozvoje je ekonomická krize), změna vnímání obsahu a další. Porovnal bulvární a seriózní média – média jsou nucena přinášet stále nový atraktivní obsah, který adresáty zajímá, přičemž seriózní obsah většinu adresátů nezaujme natolik jako negativní zprávy (jako příklad přednášející uvedl, že čtenáře či diváky nezaujme, že někdo postavil dům, ale že spadl ze střechy).
V současnosti se hodně skloňuje i slovo infotainment (kombinace anglických slov information a entertainment, podávání informací zábavnou formou – pozn. autorky), média přestanou plnit funkci zdroje informací a značně bude posílena jejich úloha sloužit jako zdroje zábavy.
Dověděli jsme se, že v budoucnu nastane přesun od klasických tištěných i elektronických médií k novým médiím, vycházejícím z oblasti internetu a využívajících všech multimediálních možností. Jako příjemci informací budeme mít možnost výběru, kam si pro svoje oblíbené informace „chodit“, odkud je čerpat. Problémem bude verifikace tak velkého množství informací (my jako příjemci nebudeme mít možnost si informace ověřit, ale i vydavatelé informací již nebudou schopni dohledat jejich zdroje). Mgr. Bouška uvedl, že v průběhu jeho bohaté praxe v médiích nastal posun – v minulých letech v renomovaných médiích existoval úzus každou informaci ověřit ze tří relevantních, na sobě nezávislých zdrojů, teď jsou zaměstnanci médií v podstatě rádi, když ji můžou ověřit alespoň ze dvou zdrojů, což je způsobeno časovým stresem a snahou být konkurenceschopní, snahou přinést informaci co nejdříve.
Mgr. Bouška krátce pohovořil i o možnosti ovlivňování veřejného mínění – jako běžní čtenáři, konzumenti informací, sledujeme pouze výběr anebo výseč informací, kterou média ze zpráv agentur zveřejňují, nemáme k dispozici všechny informace a všechny zdroje. Řešením je pojmout tolik informací z různých zdrojů, kolik můžeme, a udělat si na konkrétní kauzu vlastní názor a vlastní hodnocení (pro členy Mensy by to opravdu neměl být problém :-)).
V dalším vývoji médií se změní i obsah, rozsah a značně se zvýší náročnost novinářské práce, novinář bude producentem multimediálního obsahu. Jako příklad uvedl pan Bouška vynikajícího Tomáše Etzlera a jeho reportáže z válkou stižených území – reportér zajistí veškerý textový i obrazový materiál, zvuk i obraz sám zpracuje a nastříhá (pozn. autorky: náhrada televizní střižny), postaví kameru na stativ a nasnímá stand-upy (moderátor v obraze) a do spolupracující televize již doručí hotový materiál připravený ke zveřejnění. Odpadá práce kameramana, střihače, zvukaře, řidiče štábu … informace jsou maximálně aktuální, šetří se náklady. Mgr. Bouška to popsal slovy: „Jsem tady a teď, přináším čerstvé informace … Informace se nedějí, informace se žijí.“ (Pozn. autorky: Jako mimořádně důležitý faktor zde vidím velký tlak na osobnost samotného reportéra, který musí být nezávislý, nezmanipulovatelný, dostatečně vyzrálý a zkušený, aby byl schopen poskytnout co možná nejobjektivnější obraz skutečnosti. Odpadá i možnost korekce anebo alespoň využití pravidla „více očí víc vidí“ jako v případě, když reportáž připravuje televizní štáb.)
V následné diskuzi, která by ještě pokračovala nebýt časového limitu vzhledem k dalšímu programu Valné hromady, jsme se dostali i k nedávným případům účelového upravování fotografií agentury Reuters.
Následovala přednáška PhDr. Tomáše Sedláčka. Ten je stipendistou Yale University, která ho v roce 2006 ve svém Yale Economic Review zařadila mezi pětici mladých perspektivních ekonomů (Young Guns: 5 Hot Minds in Economics). Za diplomovou práci o etice a ekonomii získal Hlávkovu cenu. Přednáší filozofii, ekonomii a dějiny ekonomických teorií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Založil Ekonomický klub, v současné době pracuje jako hlavní makroekonomický stratég ČSOB. V lednu 2009 se stal členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). Již samotný životopis a informace na přebalu knížky Tomáše Sedláčka (mimo jiné doporučení Václava Havla, pro kterého v letech 2001 až 2004 pracoval jako ekonomický poradce) zněly mimořádně zajímavě, a to jsme ještě nevěděli, jaká smršť brilantních myšlenek a úvah se na nás chystá (respektive my, co jsme již slyšeli Tomáše Sedláčka přednášet při jiných příležitostech, jsme věděli a těšili se o to více!), Tomáš Sedláček je totiž nejenom skvělý profesionál, ale i vynikající řečník, který nachází paralely současného ekonomického vývoje v dlouhé historii lidstva a brilantně cituje starozákonné knihy i učence napříč historií. Jeho přednášky však nejsou suchopárné, nešetří vtipem a příklady, v jeho podání však mnohdy až filozofické, teologické anebo mravoučné příklady osvětlí i laikům. Kritici a zastánci tradičního pojetí ekonomie Tomáši Sedláčkovi vyčítají malé užívání grafů, tabulek, často jej charakterizují jako „bohéma“ anebo „enfant terrible“ na scéně české ekonomie.
Tomáš Sedláček nás nenechal odpočívat ani na minutu (my, co jsme byli anebo pořád ještě jsme zvyklí poklimbávat na přednáškách na vysoké škole, jsme měli smůlu – to je samozřejmě nadsázka), faktem je, že myšlenky Tomáše Sedláčka jsou tak mimořádně koncentrované a bez jakéhokoliv slovního balastu následují v rychlém sledu za sebou, že pokud si člověk nedělá alespoň stručné zápisky okamžitě, nemá možnost se nad nastíněnými problémy a podněty zpětně zamyslet, protože je v tak obrovském množství jednoduše zapomene!
Dověděli jsme se, že podle Tomáše Sedláčka jedním z důvodů současné ekonomické krize je nepřiměřenost, spotřeba je drogou. Citoval i myšlenku ze svého oblíbeného filmu Klub rváčů „Člověk pracuje v práci, kterou nesnáší, aby pak peníze vydal za věci, které nepotřebuje.“ (We work jobs we hate, to buy things we don2t need.) Mimochodem důvod, proč se práce stala nepříjemnou, vysvětluje Tomáš Sedláček legendou o Pandořině skřínce plné tajemství, tedy spíše než o skříňce mluví o váze; jedním z prokletí, které z vázy vyletělo, bylo, že se práce stala nepříjemnou. Máme však neustálý pocit nedostatku a ten nás nutí stále pracovat. Čím víc máme, tím víc chceme.
Další pasáž přednášky se týkala vyhledávače Google, Tomáš Sedláček jako absolutní ironii a paradox uvedl, že vstupní stránka vyhledávače je prázdná, čeká na to, co napíšeme my! (Google žije ze zadarmismu a z toho, že práci uděláme my jako uživatelé – již v momentě, kdy zadáme heslo, uděláme práci.)
V diskuzi o „neviditelné ruce trhu“ zazněly myšlenky: člověk neustále zvyšuje efektivitu, ale jsou na světě naštěstí ještě místa, kde je to přímo zakázané, např. Central Park na Manhattanu, to je svaté místo, kde se odpočívá a pozoruje veverky. Anebo šábes – hebrejské vyjádření toho „zde nesmíš přetvářet“, jeden den v týdnu se raduj z toho, kde žiješ! V minulosti se člověk chlubil zahálkou, teď se říká „dovolená“ (musíte se někoho dovolovat, že jdete odpočívat).
Samotné pojmy dobro a zlo jsou podle Tomáše Sedláčka neuchopitelné, co je dobro a co je zlo je konstrukt, který je determinovaný kontextem. Přednášející uvedl množství příkladů ze Starého zákona na toto téma, např. je čas zabíjet a čas rodit, čas sázení a čas sklízení, samo o sobě není ani jedno dobré ani špatné, důležitý je čas, načasování. Z dalších myšlenek: Rozdíl mezi dobrem a zlem tušíme, ale neumíme ho určit, a i kdybychom jej určili, neumíme jej dokonat. Musí existovat latentní možnost zla, abychom měli pocit dobra.
Diskutovali jsme o používaní peněz, Tomáš Sedláček k tomu řekl: „Beauty is in the eyes of the beholder“ (Krása je v očích toho, který jí zří.) a opět zabrousil do historie – kdo volá po zlatém standardu, když první peníze v Mezopotámii byli hliněné …
Ke svému působení v Národní ekonomické radě vlády uvedl poetický příklad „finský model je elfí, lehce našlapující ekonomika, která nevadí žádné politické straně“.
Besedu s panem Tomášem Sedláčkem jsme domlouvali už od února tohoto roku, ale nakonec byla ohrožena z důvodu dokončování anglické mutace knihy Ekonomie dobra a zla. V mimořádném časového stresu a vytížení spojeném s dokončováním knihy byl Tomáš Sedláček nucen zrušit většinu akcí na toto období. Jsem moc ráda, že v případě Mensy udělal výjimku, beseda se nakonec mohla konat a měli jsme možnost poslechnout si jeho inspirativní myšlenky a diskutovat s ním. Když jsem mu pak psala poděkování za čas, který nám věnoval, také děkoval za zajímavé dotazy od přítomných a těší se na jakékoliv reakce a podněty, které mu napíšete.
Na letošní Valné hromadě jsme se tedy dověděli odpovědi nejenom na otázky z titulku tohoto článku, ale i na mnoho jiných, které jsme měli možnost přednášejícím položit.
P.S. Krásná myšlenka Tomáše Sedláčka pro pobavení na závěr: Co to je olympijská medaile? Potvrzení toho, že umíte něco naprosto zbytečného, ale lépe než kdokoliv jiný. Vezměme si třeba skákání o tyči – v praktickém životě je naprosto nevyužitelné, nebo jste si snad někdy skočili do druhého patra …? 🙂