336
Tón podzimní
mi v srdci zní
a vichru spáry
rvou duši mou
touhou zlou
jak mlžné cáry.
Už skončilo,
co nebylo;
říkám si: stačí!
Jdu schoulená
a odměna
čeká mě v pláči.
Vichr mě odhání;
mé vyznání
až budeš číst,
pak hledej dál!
Mě vítr svál
– jsem SUCHÝ LIST.