V časopise Mensa 4/2010 (srpen) jsem se na straně 56 podělil o své zkušenosti ze setkání americké Mensy. Jak se však taková ohromná akce organizuje?
Na setkání v roce 2010 dorazil přesně 2 001 člověk. Ač je finančně zvýhodněna internetová registrace a platba předem, mnoho lidí nakonec pravidelně přijíždí bez registrace a hlásí se až na místě. Nejen díky zmíněným dvěma faktorům je organizace této akce opravdu složitým podnikem.
Samotná příprava trvá neuvěřitelné 4 roky. Půl roku se pracuje na předběžném plánu, obvolávají se potenciální hotely a městské úřady, připraví se koncept, nakreslí se logo a podobně, načež se návrh přihlásí do soutěže (za výběr projektu zodpovídá rada Mensy). Ihned po vybrání projektu se rezervuje hotel – smlouvu o rezervaci většinou sepisují mensovní právníci a vyjednávání bývají složitá, protože mensovní setkání má mnoho specifik. Pokoje si členové rezervují sami prostřednictvím hotelu, nicméně Mensa sumárně rezervuje společné prostory, dohaduje jídlo a garantuje obsazenost.
Čtyřhvězdičkový hotel Hyatt Regency Deabron v Detroitu vybraný pro setkání v roce 2010 byl rezervován tři a půl roku dopředu. Díky tomu, že mezitím udeřila finanční krize, se pro hotel původně otravná mensovní akce stala slepicí snášející zlatá vejce a vedení začalo organizátorům vycházet vstříc. Ohromná půlkruhová stavba hotelu tyčící se v komerční zóně na okraji města nabízí kapacitu cca 1 100 lůžek v 772 pokojích a byla mensany z 90 % obsazena (i při rezervaci takto dopředu hotel odmítl slíbit všechny pokoje), a proto se nakonec bydlelo ještě ve dvou hotelech v okolí. Po celou dobu mezi nimi pendloval malý autobus. Stát a město, na které finanční krize dolehla s nebývalou tvrdostí, měly z akce velkou radost a nabídly organizátorům různé výhody a preferenční zacházení. Mensany měl přivítat sám guvernér (nakonec přišel jen viceguvernér) a uvítací plakát byl pověšen v příletové hale přímo na letišti.
Setkání organizovali, řešili a na chod dohlíželi dobrovolníci – hlavní organizační tým měl 40 lidí, 15 z nich byli klíčoví specialisté. Každý ze 40 hlavních organizátorů vedl až 20 dalších pomocníků, dohromady kolem 200 lidí. Na místě se pak, byť i jen na hodinku nebo dvě, přidali další, takže se celkem zapojilo asi 500 lidí. Členové v hlavním týmu vytrvali téměř všichni po celé 4 roky. Administrativu (přijímání registrací, výběr peněz, rozpočet a vyúčtování a odpovídání na banální dotazy) zajistil centrální mensovní sekretariát, který má celkem šestnáct placených zaměstnanců.
Hlavní tým měl pobyt na setkání zdarma (je však nutno dodat, že setkání si moc neužil, většina lidí byla v jednom kole). Řadoví dobrovolníci pracovali jen za šňůrku na krk nebo speciální tričko. Za zmínku stojí, že hlavní organizátorka bydlela v prezidentském apartmá s vířivkou a dalšími vymoženostmi – placené však nebylo z registračních poplatků, hotel jí je nabídl sám od sebe jako výraz vděčnosti a každý den jí tam nechal přinést dárek (kabelku, luxusní bonboniéru, ovoce nebo květiny) a minibar měla zcela zdarma.
Samostatnou kapitolou bylo stravování. Americké setkání zahrnuje 24/7 all-you-can-eat občerstvení, které většinou Mensa zajišťuje sama (registrace na celých pět dnů stojí kolem 100 $, což není mnoho, a zahrnuje vše, ne pouze jídlo). Většinu dne byl k dispozici jen omezený sortiment trvanlivých věcí (čokoláda – té se během setkání snědlo 200 kg, zmrzlina, lentilky, chipsy, tyčinky, ovoce a podobně), během časů hlavních jídel z kuchyně dorazilo něco „normálního“ jako bramborová kaše, zelenina, saláty, sýry, opečené maso, hamburgery, atd. Jen samotný dovoz jídla do hotelu znamenal solidní logistický problém, například pro koblihy na snídani (oblíbené „donuts“) bylo potřeba poslat dodávku, pro plechovky s pitím potom regulérní náklaďák. Celkem bylo přivezeno (a snědeno) kolem 20 tun jídla. Specialitkami, které mě nadchly, byly mrazák, z něhož se daly volně brát zmrzliny, a automaty na plechovky přeprogramované tak, aby z nich po zmáčknutí vypadla plechovka, aniž by chtěly minci.
Poměrně dost dobrovolníků mělo na starost „security“, tedy hlídat, aby někdo nelezl, kam nemá, radit, kde co je, a podobně. I v US Mense se najdou různé podivné existence – například jeden vyloučený mensan si rezervoval místnost ve stejném hotelu (na setkání se registrovat nesměl) a posedával celé dny v lobby, protože na mensovní program ho nepustili (stále ho někdo hlídal).
Už den před oficiálním zahájením bylo v hotelu rušno, doslova davy dobrovolníků připravovaly stoly, letáky, deskové hry, místnosti, výzdobu (plakáty s historickými fotkami a informacemi o Mense), jídlo a mnoho dalších drobností. Velkou halu dostal k dispozici obchod s mensovními předměty. Koridory a zasedačky se pak zaplnily podivnými mensovními tvory.
Pro úplnost dodávám, že program tvořilo mnoho přednáškových linií a další spojené akce, ať už to byly výlety nebo workshopy (výletů však nebylo mnoho). Většina přednášejících povídala ráda a zdarma, pouze pár skutečných celebrit dostalo za přednášku zaplaceno. Ze standardu vybočovaly speciální akce jako promenáda mensanů a mensanek v plavkách a dražba večeře s mensanem (tyto tradiční akce mají své vlastní organizátory, kteří je dělají dlouhodobě na každém setkání).
I přes bohatý program stejně většina lidí přijela, aby si popovídala s přáteli, oficiální program je spíše takovým záchytným bodem pro nováčky, pro většinu lidí je podstatná ta sociální část (nakonec v tomto je to velmi podobné českému setkání). I na americkém setkání se nechodí spát a někteří noci propijí – i alkohol spadal do all-you-can eat, respektive drink. Kupodivu, nikdy se nestalo, že by člověk u snídaně nacházel lidi spící pod stolem. Nevím, zda měli členové tolik soudnosti, nebo zda zafungovaly bílé klobouky čili security. Doplňuji, že v rámci programu se konalo několik sezení Alcoholics Anonymous (AA) pod krycím názvem „Friends of Bill W.“ (reference na jméno zakladatele AA).
Letošní setkání se konalo v Portlandu, který je přeci jenom trošku z ruky, nicméně v roce 2014 se bude konat v Bostonu, kam se z Evropy dostanete snadno a celkem levně, tak zvažte své plány.