Praha je opravdu magické město. Svou architekturou i reliéfem krajiny zcela jedinečné. To zná každý, kdo poznal jiné metropole. Ještě výrazněji si to uvědomí ten, kdo o Praze ví něco víc, o jejích dějinách, o lidech, kteří v ní žili a tvořili. My máme tu možnost v Praze žít a vážíme si toho. Na schůzkách SIGu se nám daří vnímat známá místa i neobvyklá zákoutí opravdu do hloubky.
Nedávno Česká televize po dlouhé době uvedla film Věry Chytilové z 80. let minulého století „Praha – neklidné srdce Evropy“. Kdo jej viděl v době vzniku, jistě si vzpomene, jaké to tehdy bylo zjevení. Je to velmi působivý dokument o Praze, a i když technická kvalita obrazu působí zastarale, jeho základní myšlenka přetrvává: „Nejdůležitější je vědomí souvislostí!“
Prostředí Výtvarného SIGu nám pomáhá transformovat naše pocity do obrazů, jeden z členů je navíc umí vkládat i do veršů. Ačkoliv se to někomu může jevit jako neproduktivní konání, i pouhé „prožívání Prahy“ člověka obohacuje, stejně jako třeba poslech krásné hudby.
Můžeme také použít slov sochaře Františka Bílka (dříve cíleně nepřipomínaného): „Kdo nenachází chrám v přírodě, nemůže ho nalézt v sobě,“ – tedy kdo nedokáže pochopit krásu a bohatství přírody i dílo lidských rukou, nedokáže pochopit sebe, své místo ve světě. A to je přece také posláním Mensy, aby v dnešní povrchní době pomáhala na této cestě poznání.