Udělat si prima víkend a zúčastnit se celostátního setkání jsem plánovala už nějaký čas, nějak to ale prostě dřív nešlo, a tak jsem se tedy konečně ocitla na tom mém prvním, v Chřibské. Kovbojská tematika, to bude něco i pro našeho malého kovboje, řekla jsem si, takže jsme vyrazili ve dvou.
Že to bude stát za to, bylo jasné už při přihlašování, neboť vybrat si exkurzi, když jedna je o ledové sprše, další o bolestivém zážitku, to zkrátka chtělo pevné nervy už v tomto okamžiku. S představou, že kovboje umístím do mensovní školky a prochodím skalnatý kraj, kde jsem kdysi byla na dvouměsíčním ozdravném pobytu, jsme úspěšně dorazili na místo. Po dobré večeři nás čekal hudební test – znalost westernových melodií, kde jsem nijak nezazářila (není se co divit, dávno tomu, kdy jsem odpočívala u televize). Naštěstí znalostmi oplývali týmoví kolegové. Pak jsem si ještě stihla zahrát pár postřehovek a pak už radši šla spát, abych byla fit na výlet, který začínal poměrně brzy.
V osm ráno jsme nasedli do autobusu a vyrazili směr Kyjov. Tam jsme dostali mapu a první šifru a vyrazili na trať. Cíl byl ve Staré hospodě, kde jsme si dali skvělý oběd a poté dlouho obdivovali velké množství dřevěných soch a kamenné bludiště. Večer nás čekal test z jazyků a středoškolských znalostí – tady už se mi dařilo o poznání lépe – a opět pár hodin hraní různých deskovek (však jsem jich na to taky hodně přivezla).
Pátek byl odpočinkový den a odpolední spánek byl opravdu fajn. Jinak jsem ho využila k hraní na klávesy (na což nebyl v uplynulých asi 7 letech čas) a díky Magdě T. si také zkusila, jak se hraje na fagot. Večer nás čekalo představení s kolty a bičem a po večeři test znalosti černobílých skvrn – opět se mi celkem dařilo. V sobotu nás čekal orientační závod a před jeho začátkem představení střelby z luku a práce s lasem. Než jsme mohli vyrazit na trať, měli jsme chvíli čas na trénink tanečního čísla na večer.
Ovšem největším zážitkem byla nedělní dražba cen. Za výkony v soutěžích jsme obdrželi body, ty byly přepočítány na kredity, které byly vloženy na (papírové) kreditní karty. Vyvolávač (Tomáš Kubeš) se své role ujal s nezapomenutelným nadšením a myslím, že svou energií nakazil některé účastníky tak, že přihazovali částky až do naprosto nečekaných výšek. Škoda, že bylo nutno dražbu na chvíli přerušit a jít vyklidit jednu z budov, po této pauze už většina účastníků vyrazila k domovu. Setkání tedy stálo za to a těšíme se, že stejně pěkné bude i některé další, třeba hned to podzimní.
