Taky se rádi díváte na Měsíc? A ponouká vás ke snění? Mě moc. Už jako malá jsem sledovala, jak se měsíček tváří. Někdy mi přišlo, že se usmívá, ale jindy se zas mračil. To asi, když jsem zlobila.
Nevěděla jsem ještě nic o slapových silách, kterými působí na Zemi, ale přesto jsem si byla vědomá jeho přitažlivých schopností. Když doma viděli, jak se ráda zhlížím v úplňku, tak mě varovali, že má velkou sílu a může člověka vytáhnout z postele, že pak chodí i po střeše. Nic jsem na to nedbala, Měsíc měl dál moje sympatie. Když jsem se po letech vracela z tréninku setmělou Stromovkou, pozorovala jsem hvězdnou oblohu, až jsem přitom jednou zakopla o betonovou překážku na cestě. Když jsem viděla „padající hvězdu“, tak jsem si něco přála, a když svítil úplněk, tak jsem si dávala různé sliby, jako třeba, že se budu pořádně učit francouzštinu, že budu víc trénovat a podobně.
Roky šly a Měsíc vytrvale vystupoval a zase vstupoval do zemského stínu, až nastal okamžik, kdy jsem se zapsala do astronomického kurzu, kde jsem měla příležitost svůj oblíbený objekt poznat mnohem důvěrněji a opravdu se s ním spřátelit. Vždyť i z pozemských přátel jsou nám nejbližší ti, které známe dlouho a dobře.
A tak jsem se dozvěděla, že obličej vznešeného zlatobílého kotouče, na němž jsem v dětství rozpoznala změny nálady, je tvořen měsíčními horami, moři a oceány, což jsou ta tmavší místa. A taky, že se pohoří na Měsíci jmenují stejně jako na Zemi, protože si lidé dřív představovali, že se na měsíčním povrchu zrcadlí povrch Země. Také že moře a oceány mají krásné romantické názvy, jako například moře jasu, moře dešťů a oceán bouří, nebo že díky vázané rotaci můžeme vidět jen jednu polovinu měsíčního tělesa, protože druhá strana je trvale odvrácená. Dozvěděla jsem se třeba, kdy se píše Měsíc a kdy měsíc s malým písmenem. S atlasem a triedrem jsem studovala krátery, dozvěděla jsem se, kdy jsou nejlepší podmínky pro sledování měsíčních útvarů a co mu dává stříbrnou barvu.
Po skončení kurzu jsem se začala zabývat popularizací astronomie a Měsíci jsem pochopitelně věnovala samostatnou přednášku. Ostatně, Měsíc má i vlastní obor selenografii. Někdo věří, že prvek selen je citlivý na měsíční aktivitu.
Přesto, že jsem našeho nejbližšího vesmírného souputníka s lidskou tváří poznala z exaktního hlediska, neztratil pro mě nic ze své romantiky. Sleduji dosud pilně v astronomickém kalendáři jeho fáze, východy a západy, po novu netrpělivě vyhlížím úzký srpek. Někteří amatérští astronomové soutěží o to, kolik hodin po novu se jim podaří srpek vyfotografovat.
V astrologii představuje Měsíc symbol proměny. To proto, jak pořád vzniká a zaniká. V dávných dobách si lidé mysleli, že když Měsíc ubývá, tak ho požírá drak. Pak se ale zase vynořil, takže bylo zřejmé, že ho drak vyplivnul. Hubeňoučký Měsíc, okousaný od nestvůry, postupně tloustnul a nabýval sil. Kulaťoučký se šťastně usmíval, jak unikl potvoře. Ta ho ale pronásledovala, nikým neviděna, po obloze, až ho opět dostihla a začala užírat, až ho nakonec celý pozřela, aby se po pár dnech znovu objevil a začal růst. A tak pořád znovu. Mladý Měsíc vyroste, a když dospěje, pozře jej obluda, a on se narodí znovu. Žije tak věčně, nikdy nezahyne. Vznik a zánik. Zrození a smrt. Věčný koloběh života. Jako dítě se Měsíc narodí a roste, aby se jako dospělý radoval ze zralé síly jen několik dní. Pak zase ubývá, slábne, zaniká. Nestačí už utíkat před drakem. Přesně jako v životě. V rozkvětu sil jsme jen krátkou chvíli, tak se snažme tu chvíli nepromarnit. Využijme každou vteřinu našeho vzácného pozemského času, každý okamžik, jenž je vzácný a neopakovatelný.
Měsíc mi přináší radost, při úplňku mám lepší náladu. Jen jednou jsem byla při studiu Měsíce smutná. To, když jsem se dozvěděla, že se od nás postupně vzdaluje, až se jednou vyprostí z gravitačního pole Země a nenávratně zmizí ve vesmíru. Měla jsem pocit. jako kdybych ztrácela dobrého přítele. Nakonec jsem se utěšila tím, že to bude trvat ještě nějaký ten milión let, než nás Měsíc opustí, a tak se nemusím, alespoň po dobu své pozemské existence bát, že bych přišla o tichou společnost mého romantického přítele z dětství.