Domů Vybrané Jak jsem spoluorganizovala setkání

Jak jsem spoluorganizovala setkání

Od Hana Kotinová

Etapa č. 1

Z prvního setkání, kterého jsem se zúčastnila (bylo to na jaře 2014), jsem odjížděla naprosto nadšená. Asi o dva roky později jsem si řekla, že by to mohla být dobrá šance k založení místní skupiny. Takže jsem se přihlásila do soutěže o pořádání jednoho z jarních setkání. V těžké konkurenci dalších dvou skupin, já sama, bez skupiny, jen s pár tichými podporovateli, kteří zajistili celé 4 hlasy… O mém mnohahlavém týmu kamarádů z deskoherních federací, akcí okolo deskovek a autorů a luštitelů logických úloh asi nikdo nic moc netušil. No, člověk se pořád učí. Do dalšího boje o setkání jsem vylepšila prezentaci, promluvila s mnoha dalšími lidmi a jen těsně (naštěstí) prohrála. Víc už jsem se o to nepokoušela. Nebyl čas. Nicméně pomalými krůčky jsem se aspoň blížila k založení místní skupiny. Jak moc šílený nápad to tenkrát poprvé byl, možná úplně nejlépe demonstruje výrok jednoho z našich dětí na poslední online schůzce před začátkem setkání: „Mami, ty nejsi maminka, ty jsi pracinka – pořád pracuješ!“.

Etapa č. 2

Hurá, máme místní skupinu. Vymýšlím aktivity a pomalu, ale jistě předávám iniciativu zvolené místopředsedkyni. Skupin, které by měly zájem organizovat setkání, nikdy nebylo příliš mnoho a možná i díky mým starým idejím jsme několikrát přesvědčováni o tom, že bychom měli uspořádat celostátní setkání. Já se toho nebojím, a nakonec tedy kývneme.

Etapa č. 3

Jsem totální introvert, a přestože mám zkušenosti s pořádáním dost masových akcí, jsem tak nějak ráda, že přestávám být hlavní osobou a soustředím se hlavně na kreativní stránku věci. Během přesvědčování dostáváme tip na jedno rekreační středisko v našem kraji, ale po pár návštěvách a diskuzích je toto místo zavrženo. Hledáme jiné místo. Kdysi jsem dělala vedoucí na táboře pro jednu agenturu, a tak prověřuju, kdeže všude mají tábořiště, protože kromě toho, kde jsem byla já, vím, že měli ještě další. Agentura se za 20 let rozrostla a jedno z jejích novějších tábořišť je na celkem dobrém místě, a tak si nakonec plácneme.

Etapa č. 4

Přemýšlíme nad programem, resp. nad hlavním tématem setkání, pátráme po místech na exkurzi, oslovujeme pasivní členy. Někdy v době, kdy se dohadujeme, jestli hudba není moc omezující téma, a přemýšlíme o využití přírodního divadla na původně navrhovaném místě, padne nápad pozvat i jednu dnes již celkem slavnou osobnost. Oslovíme ji, ale návrh není přijat, prý má v té době jiné aktivity. A tak končíme s obyčejným táborovým tématem.

Etapa č. 5

Je 10. ledna, na valné hromadě místní skupiny je zvolena nová předsedkyně a místopředsedkyně a dostáváme mnoho dobrých rad od zkušenějších kolegů, hlavně co se týká práce se systémem. Chvilku to trvá, asi o dost víc, než si někteří představovali, ale nakonec je registrace přeci jen otevřena. Jednolůžkové a dvoulůžkové pokoje v blízkém penzionu jsou obsazené během prvního dne. Trávím mnoho hodin pokusy s písničkami, od hledání freeware softwaru pro otočení zvuku, přes veselé překlady táborových písní, po nahrávání do midi formátu a úpravu výsledného zvuku. Zvuky z vesmíru, soutěž, kterou jsme zažili před rokem v Prostějově, byla totiž hrozně fajn, ale co si budeme povídat, moc vesmírně to neznělo. Hodlám v tomto Prostějov trumfnout a ukázat opravdové zvuky z vesmíru, ale obavy ze selhání techniky a nevyhovující akustiky sálu odsunují tento projekt do složky nedokončeno. Postupně se do programu dostávají i večerní exkurze. Jenže i přes dávné hlasy pro nějaké delší volno na pokec se nám idea celého volného večera úplně nezdá. Dalších mnoho hodin zabírá příprava optimalizačních úloh. Takže kdo se bude večer nudit, může si luštit. Idea byla, že bude 10 lidí v týmu, a každý tak bude mít maximálně jednu úlohu na jeden večer (vzhledem k tomu, že těch úloh bylo nakonec skoro 40). To by snad mohlo být celkem přiměřené, určitě v případě, že se pokusí o první řešení, nebo maximálně druhé vyhovující podmínkám a pak to nechají. Anebo, že každý zkusí vyluštit jeden papír (mělo to nakonec 12 stran).

Etapa č. 6

Organizační víkend na konci dubna na místě. Procházíme především trasu bojovky a řešíme, kdo bude na jednotlivých stanovištích a jaké úkoly týmům zadáme. Tady je např. ověřován nápad s tajemnými pytlíčky z prvního stanoviště, tady je zařazen kouzelník @magichym na třetí, modré kostky na čtvrté a citáty na sedmé stanoviště.

Etapa č. 7

Setkání začíná. Setkání probíhá. Setkání končí. A končí dost dlouhým potleskem.

Ne všechno se podařilo tak, jak bychom chtěli. Chtěla jsem tam mít ještě i týmovou deskoherní simultánku, chtěla jsem tam mít průběžnou soutěž na Assyk Atu, protože stále hledám pár lidí, kteří by měli zájem udělat si v září výlet do Kazachstánu na Nomádské hry (worldnomadgames.kz/en, přihlašovat se můžeme až do poloviny července, aktuální info na vyžádání u mě), chtěla jsem všem říct, že je pár soutěží v luštění logických úloh (a nejen takovéto), chtěla jsem …  no asi se nevyhneme pořádání setkání někdy za 5–10 let, takže až jednou bude RS Lites 2, máte se na co těšit. Díky všem, kteří našli odvahu na setkání dorazit, a ještě větší díky všem, kteří nás již v průběhu podpořili kladným hodnocením již proběhlých částí.

Bylo to vyčerpávající, ale krásné.

Zanechat komentář

− 7 = 3

Mohlo by se vám líbit