Kategorie do 14 let
Mládí
Zuzana Francová
Já jsem to poupátko,
poupátko v rozpuku.
Tak už mě laskavě
nedržte za ruku.
Já prostě vyraším,
vůbec se nebojím,
možná že zakopnu,
nakonec obstojím.
Koukněte na vaše princezny z pohádek,
ty taky neměly ve věcech pořádek.
Karkulka u lesa s prevítem kecala,
blbému vlkovi sežrat se nechala.
Zvědavá Růženka píchla se o trní,
sto let je zakletá, celý zámek chrní.
Ubohá Popelka u pece seděla,
čočku a hrách tam sbírala z popela.
Hrozně se nudila, tak prostě z recese,
oříšek rozbila a byla na plese.
Nastalo rašení,
je důvod k panice?
Vůbec se nebojím,
spoléhám na prince.
Mám ji rád
Michal Strnad
Slunce svítí,
všechno voní,
příroda je
v rozpuku.
Až se tráva
zazelená,
posadím se
na louku.
Stromy pučí,
kytky kvetou,
brouk mi sedl
na ruku.
Jaro, to je
nejkrásnější,
vezmu mámu
za ruku.
Kategorie 15 – 17 let
Stáří hrdliček
Hana Kubeczková
Mé ruce jsou jako ptáci
Lačně zobou doteky
Ve tvých vlasech udělám si
Hnízdo, kde se budu hřát
Kde zůstanu navěky
Pro radost ti budu zpívat
Přežívat i umírat
Usadím se na tvé hrudi
Budu ti spát na žebrech
Ze sna pokaždé se budím
Když necítím srdce bít
Když snad neslyším tvůj dech
Ochránce, přesto tak slabý
Nikdy nenaleznu klid
Dnes němý ve tvém sevření
Uchýlím se do věčných běd
Co dříve bylo, už není
Zima je blázen do léta
A naše poprvé je naposled
Ráno z nás zůstane pouhý stín
Můj dotek navždy odlétá
Vyznání matematika
Hana Kubeczková
Intervaly naší lásky stále nejsou nekonečné
Však mé city každý den se s těmi tvými násobí
Trápí mě jen sjednocení množin našich atomů
Tato slova, tyto řádky snad ti brzy napoví
Že se máš mou podmnožinou zítra večer stát
Chci se s tebou rozložit na něžná prvočísla
Jeden na druhém jsme zlomky s čarou uprostřed
Já budu tvůj jmenovatel, staneme se jedním
Omluv prosím pošetilost mých komplexních vět
Jen na ose tvého citu toužím v noci spát
Obdivuji všechny křivky tvého souměrného těla
Graficky jej znázorniti zdá se jako hřích
Vím, že tvé srdce již není jen lomený výraz
Navždy budu základem všech mocnitelů tvých
Na Newtona a na Einsteina budeme si hrát
Už jsem si tě vypočítal, už mi nejsi neznámou
Odstranil jsem závorky, co držely nás zpátky
Zbavil jsem se svých záporných vlastností i čísel
Ty si pamatuj mé vzorce, já poznám tvé zkratky
Všechnu racionalitu krade schopnost milovat
Kategorie dospělí
Myšlenky a fantazie
Bohumil Matějovský
Raději být…
nejmenším kamínkem
v Tádž Mahalu
než největším kamenem
obranného valu.
Raději být…
orobincem na rybníku
než vzácnou růží ve skleníku.
Vrabcem ve větvích keře,
než slavíkem ve voliéře.
Věřím, že…
na konci duhy je brána do ráje ukrytá,
a první láska navždy zůstane v srdci vyrytá.
Věřím,
že noc na křídlech netopýrů odlétá
a když léto odchází, louka steskem odkvétá.
Věřím,
že v každém zlu kapička dobra dřímá
a že všechny cesty vedou domů, ne do Říma.
Že vteřina života cennější je nekonečna vesmíru,
a oblohy se mohu dotknout z Pamíru.
A že stejně jako my, po životě dychtí malé ptáče
a svět vždy bude místem radosti i pláče.
Věřím,
že neznali bychom cenu přátelství,
kdyby neexistovala i zrada
a že věta zlá může ublížit víc,
než uštknutí hada.
A vážně věřím
že druhý život nám ve snech noci dávají
a právě teď si někde lidé
na přivítanou mávají.
A věřím
že jiné bytosti žijí tam za hvězdami
a že stejně jako my se ptají,
zda jsou v tom nekonečnu sami.
A nakonec věřím,
že upřímnost otevírá cestu do duše lidí,
že ne oči – to srdce všechno vidí.
Facebook rande
Bohumil Matějovský
Chci jí lásku dát
na sociální síti.
Mám ji asi rád.
Snad i ona něco cítí.
Online teď rande máme
deset minut už se známe.
Kliknu myší
vidí mne i slyší.
Tak mi prosím
šanci dej,
dotknu se tě
přes display.
Svoje data já jí dám
i svůj něžný instagram
Poslala mi selfíčka
jsou ve tvaru srdíčka.
Každý v bytě svém
v dobrém i zlém
od pondělí do pondělí,
dokud nás výpadek
nerozdělí.