Loňský Piktych, který měl být uskutečněn jako retro setkání po deseti letech od předešlého, musel být bohužel odvolán pro nejistou epidemiologickou situaci. Tak jsme se s provozovatelem dohodli na termínu o rok pozdějším. Nicméně pár dní před začátkem, když přípravy vrcholily, onemocněla celá třetina přihlášených účastníků. Katastrofa!!! Nicméně i přes pokročilý termín se podařilo najít pár (doslova) náhradníků.
Nálada účastníků předčila moje představy, a nakonec jsem měla radost z dobře provedeného díla.
Hned ve středu jsme se jeli podívat do Polska do nádherného příhraničního lázeňského městečka Swieradow Zdrój. Ve čtvrtek pak jsme si zopakovali prohlídku hradu v Oybinu pro ty, kteří tam ještě nebyli, i pro ty ostatní. Cestu jsme si zpestřili tím, že jsme se jeli podívat, jak vypadá ta obrovská díra do země, která je součástí mezinárodních vyjednávání a které se říká Turóv. V pátek jsme se rozdělili na dvě skupiny, pěší a cyklo, a udělali jsme výšlap na vodopád Černého potoka. Ano, byl to výšlap neb motorek mého elektrokola v jistém převýšení začal stávkovat a kolega cykloturista v cyklojízdě nechtěl zůstat sám. Však cesta po zážitkovém singletracku, kterou nám vybral, byla pro moji městskou skládačku skutečně odvážné rozhodnutí! No a sobota byla určena prozkoumávání nejbližšího okolí penzionu, lázeňskému městečku Lázně Libverda, pramenům, kolonádě a blízkému okolí. Počasí nám příliš nepřálo, ale ono to vlastně vůbec nevadilo. Doufám, že si i rodiny s malými dětmi přišly na své. Večery jsme trávili diskusemi, a hlavně jsme přišli na chuť hře Bluf.
Bylo to fakt nad očekávání prima. Děkuji všem zúčastněným za skvělou pohodovou atmosféru. Jsou to přesně ty okamžiky, kvůli kterým má cenu takovéto akce uskutečnit. Díky moc, mám vás moc ráda a doufám, že se příště potkáme zas třeba někde jinde.
