Nejen šachoví pamětníci vzpomínají na dobu, kdy spolu soupeřili šachoví velmistři Garri Kasparov a Anatolij Karpov. Každý z nich používal vlastní strategii a taktiku.
Souboje se neodehrávaly pouze na šachovnici samotné, ale také v rovině psychologické.
Garri Kasparov využíval své inteligence (Mensa mu naměřila 190 bodů) a zároveň představivosti a díval se na šachové zápolení i z dalšího, zcela odlišného úhlu. Přišel s taktikou „vyčerpání soupeře“. Všiml si, že mnoho vrcholových zápasů trvá díky své vyrovnanosti poměrně dlouhou dobu. Také zaznamenal, že soupeři, proti kterým hrál, před zápasem často jedí jen velmi málo, aby jejich mozek zůstal dobře prokrven a myšlení bylo maximálně vyšponované. Garri posuzoval soupeření z jiné perspektivy – z pohledu příjmu a výdeje energie lidského těla. Před každým zápasem se pořádně najedl a jeho krátkodobá „nevýhoda“ se po chvíli změnila na velkou strategickou výhodu, mnohdy rozhodující zápas.
Na počátku zápasu zaměstnával Garri mysl svých soupeřů zbytečnými a nelogickými tahy. Když pak soupeři začali strádat, byli vyčerpaní, unavení a ztráceli kvůli tomu schopnost se koncentrovat, přišla Garriho chvíle. Začal mocně a energicky útočit. Zaskočený soupeř jen těžce zvládal nápor efektních a promyšlených tahů. Jeho psychická stránka byla dokonale podlomena.
Schopnost pohlížet na zavedené postupy neotřelým způsobem se vyplatila. Ne nadarmo je Garri Kasparov mnohými lidmi považován za největšího šachistu všech dob.