366 Když jsem se do Mensy přihlásila, říkala jsem si, že to bude fajn, protože poznám spoustu nových lidí. Obavy byly spíše z toho, že budu jako patnáctiletá nejmladší a nebudu si s nikým rozumět. Tak jsem vytáhla kamaráda, který měl stejné obavy, jako já. Právě bowling byl skvělou příležitostí a navíc šancí, že když doopravdy nezapadnu, aspoň si zahraji něco, co mám doopravdy ráda. Sejít jsme se měli, tuším, 24. 6. ve tři čtvrtě na sedm. Přišla jsem již o půl a doufala, že najdu nějaký zbytek. Ten jsme s úlevou s kamarádem našli a seznámili se s Vláďou a ostatními. Můj strach, že si nebudu mít s ostatními co říct, po chvíli opadl a já zjistila, že lidé v Mense nejsou jenom géniové, ale je s nimi opravdu zábava. Hrou jsme se zabavili až do deseti večer. Vypůjčila jsem si foťák a udělala opravdu hodně fotek. Celý večer dopadl vysoko nad moje očekávání a myslím, že lepší získávání první odvahy do něčeho takového snad ani neexistuje. A tak si do budoucna dodám této odvahy více a další podobnou zajímavou akci si nenechám ujít, protože to doopravdy stojí za to.
