Jak už to bývá, v životě jsou různé náhody, a tak se stalo, že jsem se v rámci festivalu alternativní hudby dostala na Štvanici, kde jsem nebyla od dětství. Prošla jsem si celý ostrov a samozřejmě jsem využila příležitost prohlédnout si tu tajemnou budovu zblízka. Zjistila jsem, že to není žádný opuštěný objekt, ale dosud funkční vodní elektrárna. Začala jsem pátrat na internetu, kde jsem se dozvěděla něco o její historii a také jsem zjistila, že je po dohodě s provozovatelem, což je Povodí Vltavy, možná prohlídka. Napsala jsem proto paní M. Pohůnkové z oddělení pro styk s veřejností a domluvila jsem s ní na začátek října exkurzi. Zájem byl velký, kapacita se brzy naplnila. Podařilo se mi domluvit na stejný den o dvě hodiny později další prohlídku, takže se dostalo na všechny zájemce. Nevýhodou bylo, že je v elektrárně obsluha jen ve všední dny, takže se nakonec několik přihlášených muselo z důvodu pracovních povinností omluvit. Přesto se nakonec prošlo nad zemí, pod zemí i pod vodou rovných třicet mensanů a jejich rodinných příslušníků. Sešli jsme se v příjemný slunečný den začínajícího podzimu před branou a prohlídka mohla začít.
Vedoucí provozu elektrárny pan Bartoň nás nejdříve zavedl na vyhlídkovou věž vysokou 22 metrů. Vystoupali jsme po strmých schůdkách, protáhli se padacím otvorem a už jsme se mohli kochat vyhlídkou na Hradčany, Staré Město, Letnou a samozřejmě na Vltavu s jezem. Poté jsme sešli zpět do přízemí, kde jsme vyslechli zajímavou přednášku o historii elektrárny a budování vodního díla na Vltavě v průběhu 19. a na začátku 20. století. Dále uvedu stručně alespoň základní informace.
V 70. letech 19. století probíhalo rozsáhlé zesplavňování Vltavy, které však ještě nebylo dostačující, a proto po povodni v roce 1890 a následném suchu o tři roky později c. k. Ministerstvo vnitra ustanovilo komisi pro kanalizování řek v Čechách. Praha odkoupila Štvanici a další ostrovy, které v té době patřily soukromníkům. V prvním desetiletí 20. století bylo vybudováno zdymadlo Štvanice, jež se skládá z Helmovského jezu a soustavy plavebních komor. Projekt plavebního systému vytvořil Adalbert Lanna podle vzoru ing. Vítězslava Pavlouska. V souvislosti s opravou Helmovského jezu, který pochází již ze středověku, byla v červnu 1913 zahájena a v prosinci téhož roku dokončena stavba elektrárny Štvanice. Budovu v novorenesančním stylu navrhl architekt Alois Dlabač podle vzoru secesního zámečku ve Francii. Stavbu prováděla firma Kapsa a Müller. Elektrárna byla v provozu až do roku 1972, kdy byla odstavena. V roce 1984 se z důvodu nedostatku elektrické energie začaly obnovovat malé vodní elektrárny. Byla také provedena celková rekonstrukce elektrárny Štvanice, která byla dokončena v roce 1987. O rok později byla elektrárna uvedena do provozu. Z původní stavby zůstala jen budova, která stála na dřevěných pilotách ve štěrkopísku, a z původního zařízení se podařilo zachránit jedno oběžné kolo třístupňové Francisovy turbíny, které je nainstalováno jako umělecký objekt v blízkosti elektrárny. Základy byly vyztuženy betonovou injektáží a elektrárna byla vybavena třemi přímotočnými Kaplanovými turbínami, z nichž každá má výkon 1,8 MW. Původně měla elektrárna sloužit jako zdroj městského osvětlení v Praze. Dnes je proud dodáván do sítě Pražské energetiky. Další opravou prošla elektrárna po povodni v roce 2002.
Poslední částí exkurze byla prohlídka strojovny. V chodu byla jen jedna turbína, ale i tak jsme stěží slyšeli výklad. Jeden z generátorů byl odkrytý, takže jsme si mohli přímo prohlédnout součásti, kde se vyrábí elektřina. Měli jsme také unikátní možnost podívat se do prostoru, který byl součástí bazénu původní elektrárny a kam se vchází výtokovým otvorem. Ačkoliv jsem dostala informaci, že lze prohlídku stihnout za 45 minut, každá skupina si pobyla v elektrárně téměř dvě hodiny a myslím, že nakonec všichni odcházeli spokojeni.
O exkurzi jsem také napsala dvojdílný blog, kde jsou uvedeny další technické detaily, různé zajímavosti a bohatá fotogalerie. Adresa blogu je: http://kubickova.bigbloger.lidovky.cz.