Kde je hranice mezi bláznovstvím a genialitou? Rozhodně k sobě nemají tak daleko, jak by si někteří přáli. Aspoň podle výzkumu Thomase Hallyho, který společné znaky obou stavů duše vyzdvihuje v následujícím článku. „Tvořivost je definována jako vytváření něčeho nového a hodnotného, zatímco šílenství je popisováno jako sebedestruktivní chování odchylující se od normy.“ Jak se tedy mohou tyto dva projevy setkat a splynout v jediné osobě? Před třemi lety jsem napsal pro časopis Mensy International článek s názvem „Tvůrčí génius anebo psychopat?“ Od té doby jsem se při studiu tvořivosti a pojetí inteligence mnohé dozvěděl a bude mi potěšením se o část z toho podělit i s vámi.
Ve vědeckých kruzích je všeobecně rozšířeno přesvědčení, že tvořiví lidé mají nízkou úroveň filtrování podnětů. Podle nejčastější definice jim chybí „nevědomá schopnost ignorovat podněty, které jsou podle dosavadní zkušenosti nepodstatné pro jejich potřeby“. Filtrování podnětů je pro tvořivého jedince stejně důležité jako jeho sklon k fantazírování. Je také skutečně klíčovým faktorem při definování tvořivého jedince. Osoby stižené některým z mnoha typů duševních poruch jsou totiž také náchylné k fantazírování a vykazují nižší úroveň filtrování podnětů.
Mohl by tedy existovat nějaký biologický základ společný pro tvořivost a duševní choroby? Psychologové z univerzity v Torontu a z Harvardské univerzity odhalili jednu z biologických složek tvořivosti. Tvrdí, že mozky tvořivých lidí jsou ve srovnání s jejich netvůrčími protějšky otevřenější vůči podnětům z okolního prostředí. Netvůrčí jedinec tyto informace ignoruje díky vysoké úrovni filtrace podnětů. Společný výzkum vědeckých týmů z obou zmíněných univerzit prokázal za použití psychotestů, že tvořiví lidé měli nízkou úroveň filtrování podnětů, zatímco netvůrčí jedinci zařazení do výzkumu vykazovali vysokou úroveň filtrování podnětů. Tvořiví jedinci byli více naladěni na příjem vnějších podnětů a tyto informace získané ze svého okolí soustavně používali. Profesor psychologie Jordan Peterson z univerzity v Torontu konstatuje: „Normální člověk si předmět zařadí a zapomene na něj, i když je ten objekt mnohem složitější a zajímavější, než si myslí. Naproti tomu tvořivý člověk je vždy otevřený novým možnostem.“
Otevřenost vůči vnějším podnětům může vést k originalitě, zejména ve spojení s vysokým IQ. V minulosti vědci spojovali neschopnost vytěsňovat podněty pouze s psychózou. Měli za to, že pouze psychotický jedinec vykazuje nízkou úroveň filtrování podnětů. Jonathon S. Byrd z rochesterského technologického institutu shrnul své závěry takto: „…znaky příznačné pro tvořivost a znaky typické pro psychózu vykazují silnou kladnou závislost.“ [Pozn. překladatele: kladná závislost dvou veličin znamená, že pokud roste jedna z nich, roste i druhá.]
Shelley Carsonová, učitelka psychologie a hlavní autorka společné studie univerzity v Torontu a Harvardské univerzity z roku 2003, poznamenala: „Vědci si už dlouho kladou otázku, proč se šílenství zdá být spojené s tvořivostí. Zdá se, že nízká úroveň filtrování podnětů a mimořádná pružnost myšlení může pravděpodobně u někoho za jistých podmínek vyvolat náchylnost k duševní chorobě, zatímco u jiného podpoří jeho tvůrčí schopnosti.“
Člověk, který prožívá schizofrenní odtržení od reality, může mít pocity hlubokého vhledu, mystických vědomostí anebo jiné podobné zážitky. Když k tomu dojde, filtrování podnětů fakticky vymizí a nastanou biochemické změny. Úroveň filtrování podnětů a náchylnost k fantazírování jsou dva rysy, které mají psychotičtí i tvořiví jedinci společné.
A vyskytují se vždy ruku v ruce! Filtrování podnětů, určitá úroveň inteligence a sklony k fantazírování vstupují do teoretických úvah o tom, jak jsou tvořivost a psychóza vzájemně propojeny.
Sluchové a zrakové halucinace jsou obecně příznačné pro lidi s bohatou fantazií, nejen pro schizofreniky a osoby s maniodepresivní poruchou. Někteří badatelé se shodují, že spojení mezi geniálními jedinci a malým procentem schizofreniků je soustředěno na jednom genu označovaném DARPP-32 (fosfoprotein regulovaný dopaminem a cyklickým adenozinmonofosfátem), který funguje jako přenašeč nervových signálů a propojuje genialitu s šílenstvím. Tři čtvrtiny osob v každé populaci jsou nositeli takové verze genu DARPP, která zvyšuje myšlenkovou aktivitu mozku tím, že zlepšuje proces zpracování informací v oblasti mozku nazývané prefrontální kortex. Koordinuje totiž myšlenky a činy. Dr. Daniel Weinberger z Institutu pro duševní zdraví (USA) je přesvědčen, že gen DARPP se při vážné atace schizofrenie stává naopak překážkou.
Jak u schizofrenie, tak u bipolární afektivní poruchy se kreativita může zvrtnout a přivodit tragické následky. To byl také případ Sylvie Plathové, nadané básnířky trpící bipolární poruchou. Prožila poněkud chaotický život, který sama předčasně ukončila v roce 1963 ve věku 30 let. Vincent van Gogh spáchal sebevraždu ve 37 letech. Vyskytly se domněnky, že také on trpěl bipolární poruchou. Britský ministerský předseda Winston Churchill se rovněž potýkal s maniodepresivitou. Básník beatnické generace Jack Kerouac i nositel Nobelovy ceny, ekonom a matematik John Forbes Nash spadali pod diagnózu schizofrenie. Nikdo však nepochybuje o genialitě těchto lidí.
Lehce manická nálada a halucinace mohou vyvolat originální myšlenkové procesy a dokonce zvýšit hodnoty IQ. Lehká forma paranoie a mírná deprese zase zaručují výstřednost v myšlení i jednání. Mohou také sloužit jako účinné prostředky k dosažení velkých tvůrčích výkonů. Staří Řekové věřili, že tvůrčí inspiraci (afflatus) lze dosáhnout ve změněném stavu mysli.
Taková tvůrčí inspirace je obvykle nazývána „požehnaným šílenstvím“. Tvořivý mozek a některé patologické mozky mají sklon používat stejné vzorce poznávání. Když se velmi vysoká inteligence a nízká úroveň filtrování podnětů spojí v jedné osobě – můžeme se dočkat překvapení!
Obrázek: Henry Moore – Ležící postava; zdroj: Andrew D.; Wikimedia Commons