Pátek 2. dubna byl jedním z těch dnů, kdy má člověk pocit, že se na něj štěstěna usmívá a svět je takový, jaký by měl být. V deset hodin jsem nasedl do letadla (tentokrát dokonce i bez obligátní hlášky v letištním rozhlase, že by s sebou monsiuer „kjubs“ měl hodit, jinak se poletí bez něho… už by se alespoň po tolika opakováních mohli naučit mé jméno vyslovovat) a krátce před polednem přistál v Praze.
S moderní obdobou RVHP* poskakující za mými zády na malých kolečkách po nerovné pražské dlažbě se mi podařilo cestou domů úspěšně odfajfkovat všechny položky na seznamu „Zařídit v ČR“: zakoupit náhradní vrtuli pro vrtulníček, zrušit dolarový účet u ČSOB, sehnat digitální multimetr a sníst smažený sýr.
Hlavní bod programu, na který jsem se těšil, však následoval až večer, po odložení otravného vozíku – jednalo se o výpravu na setkání MS Pardubice, ke které se přihlásilo pět dalších Pražáků. S ohledem na to, že jsem pozvánku na výpravu odesílal členům MS Praha teprve ve středu 31. 3. 2010 ve 23:30, mě velice potěšilo, že se našlo tolik zájemců a že Roman dokonce nabídl k využití svůj zánovní koráb silnic, do kterého se tolik lidí pohodlně vejde.
Po drobném zdržení způsobeném nenechavými příslušníky Městské policie Praha 11, kteří Romanovo vozidlo schovali na své hlídané parkoviště, jsme vyrazili. Podařilo se nám vyhnout se zacpanému městskému okruhu, posbírat všechny zájemce i bezpečně dorazit na místo.
První logickou úlohou večera bylo nalezení místnosti, kde se zdejší místní skupina schází. U Mensy (nejen české) je totiž dobrým zvykem, že se akce organizují na netriviálně přístupných místech, aby se odfiltrovali členové, kteří při psaní vstupního testu opisovali. Nalezení místa znamenalo vejít do dvora prosyceného pachem smažených hranolek a vyjet nepopsatelným výtahem z čeledi lenochodů do třetího patra, v temné chodbě nahmatat vypínač a trefit správné dveře.
Protože se díky účasti přespolních delegací z MS Praha a MS Prostějov (každé o šesti členech) zvedl počet účastníků setkání MS Pardubice o úctyhodných 600 %, bylo stávající místo shledáno příliš malým a rychle rozhodnuto o přesunutí do vhodnějších prostor nedaleké pizzerie.
Pak již následovala jen neřízená (nezřízená) zábava, švitoření a veselí v přátelském a uvolněném mensovním duchu. Jednotliví návštěvníci si postupně přesedávali z místa na místo, aby si mohli popovídat se členy, které již delší dobu neviděli, hodovali nad pardubickými specialitami (salámová pizza, maxiburger a podobně), smáli se a užívali si toto speciální setkání.
Cesta zpět po vyčerpávajícím setkání proběhla v poklidu a tichosti. Musel jsem uznat, že na leprózní české silnice se velká kola a měkké pérování majestátního SUV opravdu hodí. Rád bych na závěr tímto velmi poděkoval všem, kteří svojí přítomností přispěli ke zdaru tohoto úžasného setkání.
*RVHP: ve smyslu „ráno vezmeš, h… přivezeš“ neboli taška na kolečkách