340
Křehké prsty uchopily vznášející se mysl. To je zase noc, povzdechla si víla 120L. Tolik spáčů! Ti lidé snad nemají v noci nic lepšího na práci. Tak tedy Cestovatelova noční můra, dnes počtyřiadvacáté. Za chvíli se už mysl pěkně cuká. Teď dokonce víla zaslechla vzdálené echo: „Je to jenom sen, za chvíli se probudím, jenom sen…“ Tahle můra už není, co bývala. Každý ji hned prokoukne. Několikrát žádala vedení o přestup, alespoň na F16. Znovu to echo. Nejsi moc sebejistý, mladíku? „Probudím se, probudím…“ Stačí malý přehmat, nikdo si toho nevšimne… Pracovní doba ubíhá najednou mnohem zajímavěji.