Z Brna se vyráželo kolem půl páté odpoledne. S Vláďou Kutálkem, tzv. „pirátem silnic“, se svezli další tři účastníci zájezdu. Já, jako jediná slečna na palubě, Karel Martišek a Jarek Hlávka. Cesta proběhla celkem hladce, až na jedno malé zaváhání navigace GPS, kdy se nás ta malá věcička snažila navést na nájezd dálnice, který, jak jsme se shodli, nejspíš ještě nebyl vybudován. :o) Naštěstí když selže technika, ještě zbývá lidský orientační smysl, který nezklamal. Takže jsme se úspěšně dostali až na místo určení, k aquaparku, kde už čekala rodina Blumensteinova v čele s nejmenšími přírůstky. Hned vzápětí nám bylo řečeno, že Pavel Terber bude mít chvilku zpoždění, tak jsme se shodli, že pokud se neutopíme, tak nás určitě v bazénu najde, a šli se „upravit“ do šaten. Ti, kteří ještě neměli tu čest setkat se s vyškovským aquaparkem, napjatě očekávali, co bude následovat po nakouknutí z šatnových dvířek. Jedním z těchto zvědavců jsem byla i já. Po úpravě plavek (zda je vše tam, kde má) jsem se vydala do spárů aquaparku. Čekal mě moc pěkný pohled. Všechno se tam jen hemžilo, děti i dospělí si hráli a vyváděli v bazénu i mimo něj. Když jsme se po chvilce všichni potkali a rozkoukali, začali jsme přemýšlet, kam že se to vydáme jako první. Naskytlo se nám hodně možností. Mohli jsme se ráchat v nejbližším bazénku nebo zkusit hlubší bazén pro odvážnější, kde si užijí hlavně sportovci a plavci. Ale to, co nás všechny asi nejvíce lákalo, byl tobogan s vyústěním do venkovního bazénu, kde byla možnost využití dalších atrakcí v podobě podvodních proudů a „bublinek“. Za dvě hodiny, které jsme měli určené pro naše „blbnutí“, jsme všechno stihli samozřejmě několikrát. Musím říct, že experimentování se stalo naší silnou stránkou. Takové plavání proti proudu nebo házení balonku na ostatní parťáky, když zrovna vyjížděli z toboganu, nebylo výjimkou. No, vyhráli jsme si jako malé děti. Ale řekněte, je snad takové občasné navrácení se do dětských let na škodu? :o) Jako bonus na závěr nás čekala místní sauna. Abych pravdu řekla, tak jsem se bohužel dříve na internetové stránky aquaparku nedívala a tato možnost mi unikla. Naštěstí tu s námi byli i mensané, kteří místo znali jako svoje boty a ukázali nám, jaké teplé překvapení aquapark skýtá. Náš pobyt utekl jako voda a byl čas se rozloučit. Svlékli jsme se z mokrých plavek a sešli se v hale. Protože nás všechny navštívil kamarád hlad, po chvilkovém dohadování jsme se rozhodli, že zajdeme na večeři do místní restaurace, kterou nám doporučil pan Blumenstein. V restauraci si každý dal něco dobrého do žaludku, doplnili jsme tekutiny v podobě limonád (přece jen se jelo auty) a vyrazili zpět do Brna. Vláďa opět šoféroval, i když já jsem byla také adeptka, ale jelikož mám chvilku po autoškole, netroufla jsem si jet v noci autem, které ještě nemám v ruce, a ke všemu ta zodpovědnost za další spolujedoucí. Všechno dobře dopadlo a já si obhájila, že nejbezpečnější místo pro mě bude na zadním sedadle. Vláďa nás poté všechny rozvezl až domů. Tímto bych mu chtěla zároveň poděkovat za odvoz a hlavně, že nás nevyklopil někde v příkopě. Mnozí budou vědět, kam mířím. :o) Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
Doufám, že podobných akcí se domluví v budoucnu více, a také bych prostřednictvím tohoto článku chtěla vybídnout ostatní mensany a mensanky, aby společné akce nezavrhovali a přidávali se k nám. Opravdu si to vždycky užijeme. Tak na příští brněnské akci, na shledanou!