301 Jak představit si smrti podobu?
Kdy?
Hned na počátku,
či až u hrobu?
Na malé děti čeká v podobě matky,
která nestihla je poznat ani.
Smrt vzala si dítě k sobě zpátky.
Zůstal jen pláč a tiché umírání.
Na kluka v autě, co veze svou dívku ze zábavy
plného života, smíchu, lásky a trávy,
čeká tam v zatáčce. Tiše si zpívá.
Pak oči ztěžknou, těla, co bývala živá… nejsou.
Dívka, která zhnusila se sama sobě.
A méně, než toho, aby neskončila v hrobě,
bojí se, že nebude vždy přitažlivá.
Nejí, slábne, pak mrtvýma očima se na svět dívá.
Žena, co svůj život promarnila.
Žádné dítě, i lásku zatratila
se dívá, jak krev rozplývá se v horké vodě.
Tělo odchází a její duše touží po svobodě.
Muž, kterého opustila žena
v beznaději, obestřen je žalem.
Prosí jí, kleká si před ní na kolena.
Kolikrát už vzala si ho málem?
Bezdomovec zmrzne na chodníku,
však i ti, kteří naději stále mají.
Ve spánku, v zajetí strachu a křiku
ti všichni tu každý den umírají.
Máme své představy o jejím vzhledu.
Ta moje? Snad vysvětlit vám to svedu.
Pak je bolest a už nic více.
Já jsem jen kořist. To ona je lvice.
Žene se za mnou po planinách.
Blíží se každou hodinou.
Dává mi najevo, že ručičky na hodinách
se jednou zastaví, mé starosti pominou.
Však do té doby, to já budu štvát lvici.
Ať bdící, ospalá, či spící.
Na vědomí jí musím dát,
že až mě dostihne, budu se rvát.
Kdy?
Hned na počátku,
či až u hrobu?
Na malé děti čeká v podobě matky,
která nestihla je poznat ani.
Smrt vzala si dítě k sobě zpátky.
Zůstal jen pláč a tiché umírání.
Na kluka v autě, co veze svou dívku ze zábavy
plného života, smíchu, lásky a trávy,
čeká tam v zatáčce. Tiše si zpívá.
Pak oči ztěžknou, těla, co bývala živá… nejsou.
Dívka, která zhnusila se sama sobě.
A méně, než toho, aby neskončila v hrobě,
bojí se, že nebude vždy přitažlivá.
Nejí, slábne, pak mrtvýma očima se na svět dívá.
Žena, co svůj život promarnila.
Žádné dítě, i lásku zatratila
se dívá, jak krev rozplývá se v horké vodě.
Tělo odchází a její duše touží po svobodě.
Muž, kterého opustila žena
v beznaději, obestřen je žalem.
Prosí jí, kleká si před ní na kolena.
Kolikrát už vzala si ho málem?
Bezdomovec zmrzne na chodníku,
však i ti, kteří naději stále mají.
Ve spánku, v zajetí strachu a křiku
ti všichni tu každý den umírají.
Máme své představy o jejím vzhledu.
Ta moje? Snad vysvětlit vám to svedu.
Pak je bolest a už nic více.
Já jsem jen kořist. To ona je lvice.
Žene se za mnou po planinách.
Blíží se každou hodinou.
Dává mi najevo, že ručičky na hodinách
se jednou zastaví, mé starosti pominou.
Však do té doby, to já budu štvát lvici.
Ať bdící, ospalá, či spící.
Na vědomí jí musím dát,
že až mě dostihne, budu se rvát.