Nedávno jsem na Facebooku narazil na nezvyklou chválu od jakéhosi cizince na vyjadřovací možnosti českého jazyka. Souviselo to s jeho potížemi přesně přeložit „houževnatost“, tedy vlastnost používanou u lidí i materiálů. Přimělo mne to k zamyšlení nad mou mateřštinou ve směru, kterým se běžně nezabývám, jakkoli sám sebe řadím mezi obdivovatele českého jazyka.
Bohatost češtiny v oblasti odborných výrazů je dědictví ojedinělé historické etapy. V 19. století, kdy v Evropě probíhala průmyslová revoluce (+ rozvoj věd atd.) se obyvatelstvo českých zemí začalo pomalu emancipovat a vymezovat vůči rakouské (tj. německo-jazyčné) nadvládě. Zároveň do měst začaly proudit davy lidí z venkova a znovu tam přinesly češtinu jako nástroj běžné komunikace. Vznikla tedy poptávka využít český jazyk jako významný prvek „odrakouštění“ společenského života v českých městech. Mnozí šlechtici i měšťané najednou objevili, že jsou Češi, ačkoliv česky vlastně neuměli. A v té chvíli se objevila řada lidí, kteří chtěli dokázat, že čeština se němčině vyrovná, a začali moderní pojmy, které čeština neměla, tvořit. Mnohdy neúspěšně, protože uměle nebo otrockým překladem – všichni jsme rádi, že neuspěl Amerlingův návrh novotvaru nedílek a že děti nemají školní předměty silozpyt a lučba. Ale několik takových autorů bylo literárně a/nebo filologicky velmi schopných (Dobrovský, Jungman, Presl) a jejich tvorba položila základy moderní češtiny. Tento úspěch ovlivnil české intelektuály na dlouhá desetiletí v tom, že se snažili takto udržovat čistotu češtiny i nadále; myslím, že tento přístup našel zázemí i v občanských organizacích jako je Sokol. Vlastní výrazy pro fotbal a basketbal má leckterý jazyk, ale v oblasti vědy a techniky jsme byli zjevně úspěšnější než jiné národy (včetně těch počtem mluvčích silnějších). Když se objevil vynález radiového vysílání, opět se hledal český výraz. A našel se – rozhlas. U televize a gramofonu to nevyšlo.
Naše jazykové národovectví žilo svébytným životem i za totality, byl tu tlak používat rusismy, ale lidi mimo vládní vrstvy se dost bránili. I proto máme počítač a ne computer, ačkoliv většina jazyků (včetně němčiny, polštiny i ruštiny) přejala anglický termín. Vnitřní motivace chránit češtinu před „cizáckými“ výrazy ustoupila, ale nová, ryze česká slova, stále vznikala. Stát si na to zřizoval odborné terminologické komise (při Ústavu pro jazyk český). Některá slova se chytla pro svou údernost, libozvučnost (raketoplán) , nebo samovysvětlující význam (vrtulník). Ale podle mne byl hlavním motorem odpor intelektuálů psát anglické výrazy foneticky (mně rvalo oči, když jsem viděl kilobajt, ale šatl by vadil snad každému). Palivem do tohoto motoru byla velmi široká neznalost anglické výslovnosti, ovšem když objevil a rychle rozšířil hotový výrobek nebo objev, tak se nedalo nic dělat: slova jako traktor a kombajn zdomácněla velmi rychle. A walkman odešel na smetiště dějin.
Dnes na neznalost angličtiny bere ohled málokdo, částečně právem – i babičky vědí, co je to chatovat a jak se to „správně“ čte. Mimochodem, právě tvarosloví češtiny je nejsilnější argument proti bezhlavému přejímání cizích slov: věta, kde zřetelně chybí koncovky tam, kde jsou potřeba z významových důvodů, se stává nesrozumitelnou. Na druhé straně cizí výrazy naši schopnost přesně se vyjádřit posilují, dokonce i v případech, kdy přímý překlad existuje. Cizí termín se prostě užívá v jiném, obvykle užším významu. Co si představíte, když se řekne dalekohled, a co u slova teleskop? Někdy je to dokonce obráceně: družice versus satelit.
Měli bychom být hrdí na češtinu a její schopnost držet si vlastní slovotvorbu, ale ve věku globalizace a panevropanství by se národní výrazy mohly jevit i jako brzda. Zajímal by mne třeba názor mladých chemiků, jak vidí tu úžasnou preciznost našich přípon popisujících mocnost prvků ve sloučeninách (sírany vs. siřičitany) při mezinárodní spolupráci. Nebo jak se žije částicovým fyzikům s urychlovačem.
Já navíc vidím ve zvýšené odolnosti češtiny proti pronikání anglických pojmů další riziko. Mohl by to být další zdroj dělení společnosti: na ty vzdělanější, schopné komunikovat se světem v angličtině, a na ty, kteří zůstanou zamknuti ve bublině malého jazyka, odkázáni na mediální tvůrce, kteří do té českojazyčné bubliny importují nové pojmy společně s vysvětlením. Ti první budou muset hledat jiné zdroje vlastenectví, ti druzí by si měli dát pozor, zda kvůli jazykové bariéře nejsou ovládáni i ideově.
Jak to vidíte vy?