Kanada. Po vyslovení tohoto názvu si každý představí něco jiného. Někdo prérie a původní obyvatele, jiný zemi javorového listu a další vidí nekonečné lesy plné medvědů a vlků. Ti, kteří s Mensou vyrazili na dovolenou organizovanou Janou Middleton, nakonec zažili od každého trochu. Jak je u Jany zvykem, s velkým předstihem jsme dostávali informace, kam můžeme jít a které aktivity si chceme zakoupit. Tentokrát se sice nabídka obešla bez tradiční kolonky „tričko“, ale myslím, že to nikomu příliš nevadilo. Na letišti jsme se sešli v sobotu dopoledne a přímým letem vyrazili do Toronta. Cesta proběhla v klidu a jako příjemný bonus dorazila i všechna zavazadla.
V Torontu jsme si vyzvedli objednané automobily. Tedy skoro objednané, protože půjčovna nám jako obvykle nabízela jiné modely, než jaké byly rezervovány. Nakonec jsme se poskládali a vyrazili směrem k Niagarským vodopádům a za pár desítek minut se ubytovávali v hotelu. Kdo měl ještě dost sil, mohl vyrazit do okolí. Největší nadšenci zamířili rovnou k vodopádům a večernímu ohňostroji.
Ráno nás čekala plavba lodí pod Niagarskými vodopády. Vyfasovali jsme fešné jednorázové pláštěnky a nechali se kropit vodní tříští, která se nad řekou vznášela. Ochrana byla spíše symbolická, protože kdo stál u zábradlí, měl stejně mokré kalhoty i boty. Po procházce kolem vodopádů jsme pokračovali do vinařství Konzelmann. A to by nebyli Moravané z Mensy, aby nevyzkoušeli kanadská vína. Po ochutnávce jsme vykoupili červená a bílá ledová vína a na večer přidali zásobičku broskvového vína. Fakt výborné. Fascinující byla vinice táhnoucí se až k jezeru Ontario. Při dobré viditelnosti se v dálce rýsovalo Toronto.
Další atrakcí byly zvedací mosty na Wellandském kanálu. Viděli jsme dva, každý s jiným mechanismem otevírání, takže fanoušci motorů, ozubených kol a technických rarit si přišli na své. Večer jsme se prošli podél kanálu a poté pokračovali dál na sever. V Barrie se část výpravy vykoupala v jezeře poté, co jsme ochutnali pivo v místním pivovaru. Kanada nám tak hned v prvních dnech nabídla vodu ve všech podobách, od vodopádů a jezera až po víno a pivo.
Z měst jsme se přesunuli do přírody. V provinčních parcích Arrowhead a Algonquin nás čekaly první opravdové traily, lesy, peřeje a jezera. A všudypřítomní komáři. Trasy Homesteader, Whiskey Rapids a Fork Lake nebyly jen příjemnou procházkou, ale také připomínkou, že kanadské vzdálenosti se měří trochu jinak než české. To, co na mapě vypadalo jako krátké odskočení, často znamenalo několik hodin v autě. Výhledy a klid v lesích však stály za každou cestu. Po přírodním programu jsme zamířili do Ottawy, kde jsme se prošli podél Rideau Canal, přes Major’s Hill Park a k Parliament Hill. Následující den jsme navštívili Senát v budově bývalého nádraží a poté opustili hlavní město a pokračovali směrem k Montebellu. To, že je malé město Ottawa hlavním městem Kanady, bylo překvapení pro mnohé z nás. Většina zná Toronto a Montreál, ale historie Ottawy nám problém osvětlila.
Ubytování přímo v Parc Omega patřilo k nejúžasnějšímu zážitku zájezdu. Odpoledne jsme stihli krmení vlků, medvědů a první průjezd parkem a večer jsme místo televize v krásných dřevěných srubech sledovali z postele život vlků. Následující ráno jsme znovu absolvovali dvanáctikilometrovou projížďku areálem a viděli rosomáka, skunky, lišky, jeleny, bizony a další zvěř. Zvířata bylo možné pozorovat z bezprostřední blízkosti a na vybraných místech také krmit. Člověk rychle pochopil, že mrkev je v parku univerzální měna a že někteří chlupatí obyvatelé ovládají vyjednávání lépe než leckterý obchodník.
Poté přišel na řadu Québec, město, v němž se evropská historie potkává se severoamerickým prostorem. Prošli jsme okolí Citadely, staré město Vieux-Québec, Place Royale i čtvrť Petit-Champlain. Nechyběl ikonický Château Frontenac a promenáda Dufferin Terrace s výhledem na řeku svatého Vavřince. Dlážděné uličky, francouzština na každém kroku a kavárny působily téměř evropsky. Jen rozměry řeky nás rychle vrátily do Kanady. Cestou z města jsme měli příležitost ochutnat výrobky z javorového sirupu, takže povinný kanadský symbol konečně dostal i chuťovou podobu. Lití horkého sirupu na ledovou tříšť a následná výroba lízátka mnohé vrátila do dětství.
Trajektem jsme pokračovali do Tadoussacu. Ráno nás čekala plavba za velrybami, jeden z vrcholů celého programu. Už samotné vyhlížení hladiny mělo zvláštní napětí. Každé zahlédnuté hřbetní ploutve vyvolalo okamžitý přesun fotoaparátů na jednu stranu člunu, což se nelíbilo průvodkyni. Naštěstí se člun nepřevrátil, velryby a běluhy jsme zdáli zahlédli a také jsme notně vymrzli. Fakt jsme tam byli v polovině srpna. Po návratu jsme zamířili k fjordu Saguenay a absolvovali delší túru s úchvatnými výhledy. Kombinace řeky Sv. Vavřince, skal a lesů ukázala další tvář kanadské krajiny, tentokrát klidnější a syrovější než slavná Niagara.
Následoval Montréal. V okolí hotelu nechyběly kavárny, takže ranní káva s croissantem vyřešila otázku snídaně. Prošli jsme centrum a baziliku Notre-Dame a poté vystoupali na Mont Royal, odkud se město ukázalo v celé šíři. Kdo měl ještě energii, mohl pokračovat do muzeí, podzemních nákupních galerií nebo na nábřeží. Montréal působil živě, trochu evropsky a zároveň zcela svébytně. Třeba když jsme ve vyhlášené Créperie dostali palačinku s krůtím salámem.
Z Montréalu jsme se vydali do Kingstonu a odtud do Gananoque na plavbu mezi Tisíci ostrovy. Měli jsme pocit, že u kapely vyhrávající dixyland slyšíme češtinu, ale ověřit se nám to nepodařilo. Vodní hladina posetá menšími i většími ostrovy, domy a loděmi nabídla odpočinkovou změnu tempa, když jsme na část dopoledne ztratili kanadská data a přepluli do vod USA. Odpoledne jsme si prošli Kingston, jeho vápencové budovy, radnici a okolí Rideau Canal. Pak už nás čekal návrat do Toronta. Řidiči odevzdali auta a zbytek programu se konečně obešel bez hledání parkoviště a pečlivého schovávání účtenek za benzin a parkovné.
Toronto jsme poznávali pěšky, metrem i z vody. Z přístavu jsme se přeplavili na Ward’s Island, odkud se otevírá známé panorama města. Fascinující byly chatky s upravenými trávníky a bez plotů. To, co v Česku skoro neuvidíme. Možnost podívat se na město z CN Tower měli někteří při západu slunce a někteří až potmě. To, že je přímo pod námi koncert Eda Sheerana bylo překvapení, ale nic jsme bohužel z takové výšky neslyšeli. V den odletu se Toronto rozplakalo tak, že nejlepší možnost, jak se schovat před deštěm, bylo navštívit Royal Ontario Museum. Ale rozhodně stálo za to. Tolik koster z Jurského parku je málokde k vidění.
Po dvou týdnech jsme měli v nohách vodopády, městské ulice, lesní traily i nábřeží, v paměti francouzštinu z Québecu a Montréalu a v zavazadlech nejrůznější suvenýry. Především jsme si ale odváželi potvrzení, že Kanada není jedním obrazem. Je to směs velkých měst a ještě větší přírody, technických zajímavostí, historie, zvířat a vody, která nás provázela téměř celou cestu. A také důkaz, že s Mensou lze během jedné dovolené stihnout vodopády, víno, vlky, velryby i Tisíc ostrovů.
Velký dík patří Janě a Standovi a za rok se budeme těšit do Číny.
