Posledních 10 let jsem zastával pozici předsedy MS Praha a posledních 13 let pozici vítače. Za tu dobu jsem si uvědomil jednu věc, která mě ze začátku sama překvapila – pozice vítače je časově mnohem náročnější, a hlavně mnohem důležitější než role předsedy.
Pro ty, kdo se v tom třeba tolik neorientují – vítač má na starosti první kontakt s novými členy. V ideálním případě nejde pouze o nějaký úvodní e-mail s přivítáním a informacemi o Mense. Mnohem důležitější je první osobní kontakt na (pravidelných) schůzkách místních skupin.
Jistě to znáte – přijdete do nové skupiny, kde se všichni znají, a máte zapadnout. A teď si představte, že to je skupina plná lidí s nejvyšším IQ na světě, o kterých se říká, že jsou elitáři. A co si budeme povídat, lidi, kteří na svou první schůzku MS Praha nakráčeli se sebejistotou, bych dokázal spočítat na prstech jedné ruky.
A čím jim to můžeme zjednodušit? Mít vítače! Ne virtuálního, ale reálného, fyzického, a je jedno, jestli to je separátní role nebo to je součástí práce předsedy. Důležité prostě je k nově příchozímu hned vyskočit, představit se mu a trochu ho osmělit. Ale ani to nestačí. Vítač si pak hned nemůže jít sednout vedle toho člověka, se kterým si tam ten večer přišel popovídat. Musí si sednout vedle nově příchozího a osmělit ho ještě více.
„A co tě přimělo vstoupit do Mensy? Aha, takže kolegové šli na testy s tebou? A kde pracuješ? Fakt? To je super, ajťáků tu máme spoustu, ale bachaře z vězení žádného, jaké to je? Takže ses do Prahy přistěhoval za prací? No vidíš, támhle Petr se narodil jenom o dvě vesnice vedle! Petře, nepotkávali jste se jako malí v cukrárně?”
Pak teprve si můžete jít dojíst večeři. Nový člen si totiž už nepřijde jako nechtěné dítě. Někdo se o něj zajímal, někdo ho zapojil do diskuze, někdo mu pomohl překonat těch neděsivějších deset minut z celého večera a povídá si s někým jiným než s vámi. Přijde příště znovu? Možná ne, ale šance, že ano, se tím razantně zvýší.
Ano, občas jsem si kvůli tomu nepopovídal s těmi, se kterými jsem chtěl. Ano, občas mi vystydla večeře. Ano, občas jsem vůbec neměl náladu na smalltalk a na poznávání nových lidí. Ale stálo to za to? Pokaždé. A když ten daný člověk přišel znovu, i kdyby třeba za půl roku, věděl jsem, že už je náš.
Být tady pro naše „staré“ členy je samozřejmě pěkné, ale oni by do toho podniku, kde jsme štamgasti, přišli příště zase, i kdybych se tam neukázal půl roku. Ale být tam pro naše nové členy, to z Mensy dělá ze strašáka organizaci s docela fajn lidmi. A to je přesně ten rozdíl, který všechno změní.
Takže prosím, předsedové, místopředsedové a vítači, buďte tu pro naše nové členy. I když se vám zrovna nechce.
A víte, co je na tom nejlepší? Nového člena můžete mile přivítat a zapojit do diskuze, i když žádnou funkci nemáte. O to více to ocení.