Od soupeřů jsme sice dostali na frak více než kdy v historii, nicméně všechno jsme si krásně užili do posledního doušku a zůstala nám spousta nezapomenutelných zážitků. Na závěr vyhodnocení jsme prezentovali následující báseň (děkuji autorům M + M) vyjadřující zážitky a atmosféru, která byla opět skvělá. Děkuji všem zúčastněným a doufám, že příští rok tu budem zas.Jak je důležité míti Filipa
V pátek přijel do Třebové
ďábel jménem Filip,
vzorný student, slušný chlapec,
sotva z hnízda vylít.
Večer již však začal píti
slivovici, pivo, rum…
Než zalezl do spacáku,
opici měl jako dům.
Nevzbudil ho Jarda Chrápač,
jenž i sklenky rozklepal,
decibely chvěly zemí,
Filip klidně spinkal dál.
Ráno dal si čaj a sprchu,
závin s párkem posnídal,
poté zvolal: Jdem na hory!
Bych soupeřům na frak dal!
Jezdil tankem, krotil kolo
poké jak vzteklý býk,
odvážně šel černým lesem,
občas sebou v bahně smýk.
Šifry luštil, čísla hledal,
lesem šmejdil jako vlk,
jak šéfkuchař buřty dělal,
božskou manu rychle zhlt.
Když abstinent, jak zákon káže,
opil se a ukrad vak,
Filip našel batoh svěže,
usvědčil ho – Vláďa krad!
Tým přivedl zpět z hory
hrdina ten beze ztrát,
čerstvý vzduch je přiotrávil,
příroda je sakra znát.
Přežili jsme, užili si
bez rampouchů Rampoucháč,
šťastni, že jsme zdrávi v cíli,
příští rok tu budem zas.