Domů Z akcí a projektů Z jarního setkání

Z jarního setkání

Od Redakce

Po úzké cestě jsme v pohodlných botách dorazili na místo určení: autokemp Kokořín. Na pár dní se v květnovém dešti rozsvítil mensovní svět hlavolamů, her, rébusů a všudypřítomné pohody. Nepršelo dlouho, a i kdyby, nic by to neznamenalo. My byli Zpívající rybičky, vlastně Pěvci. Pro vás, kteří nevíte, proč tak začínám, pár vět na srozuměnou. Po příjezdu jsme dostali visačky, na kterých bylo jméno, příjmení a v pravém horním rohu malý obrázek, rybička, šnek, beruška, kytička a další. Naším týmovým obrázkem byla rybka a bylo nás devět. Tvořili jsme úspěšný tým, který se pilně účastnil organizovaných soutěží a celodenní vycházky po CHKO Kokořín. K vidění byla spousta zajímavých míst. Hrad Houska mával pozdravy nedalekému Kokořínu, ale příběhu o pekle pod Houskou od pána v historickém obleku jsem příliš nevěřila.

Skalním Bludištěm jsme se propletli bez problému, i když v některých průchodech bylo poněkud těsno. Na Pokličkách, nedaleké vyhlídce, jsme s naším týmem nacvičovali vystoupení na téma „vynalezli jsme mapu“. V této soutěži excelovala všechna družstva, obzvláště však vyladěná Ice Ice Penguins Ostrovanů. Vidět celou krajinu z letadla byl pro mne famózní zážitek. Netušila jsem, že zatlouct hřebík není snadné, zato proplést se provazy nebo sejmout kuželky byla skoro brnkačka. A co bylo nejlepší? Zmiňovaná pohoda, po probdělých nocích svěží rána s rozcvičkou, po rozcvičce snídaně, po snídani … a pak? Pořád pohoda a plno usměvavých tváří, žádný stres. Celým pětidenním příběhem nás provázel Jules Verne s putováním do středu Země. Předčítali jsme si v týmech z čtenářských deníčků, které jsme dostávali v průběhu celodenního výletu po projití stanovišti, kde na nás čekala Petra, Bimbo, Jarek, Jarmila a Jirka, organizátoři setkání. A protože byl děj zasazen do 19. století jakožto doby vynálezů měnících svět, jejich kostýmy byly nádherné, to ostatně můžete vidět na fotografiích ze setkání. Všem moc slušely, vytvořily opravdu nové postavy.

Až pojedu tramvají, tak se při vzpomínce na něco konkrétního zasměji, vzpomínky budou stále se mnou a s lidmi, se kterými jsem se setkala a prožila je. Zkrátka pohádka.

Autor: Markéta Erbsová

Zanechat komentář

92 − = 88

Mohlo by se vám líbit