Německý Pasov je roztomilé ospalé městečko s bohatou historií. S tou mě chtěla seznámit během krásné jarní noci milá průvodkyně oděná do slušivého kostýmu dvorní dámy. Bohužel její snaha o přiblížení atmosféry rivality mezi biskupstvím a měšťany užitím historizujícího německého dialektu vedla k tomu, že jsem na rozdíl od ostatních lidí ve skupině v mlze minulosti zahlédl pouze pár ostrůvků.
Druhý dubnový víkend probudil městečko kromě přicházejícího jara také dav legračně oděných lidiček s červenými šňůrkami na krku – konalo se zde výroční setkání Mensy Německo. Jeho šestisethlavá účast z něj dělá druhé největší výroční setkání Mensy na světě.
Pro Pasov byl celomensovní slet velkou událostí. Jeho členy přišel pozdravit sám pan starosta a speciálně pro ně tento víkend otevřel zvláštní Rotel Inn (což je hotel, kde má pokoj velikost postele a touto je také tvořen, avšak na druhou stranu za přenocování o samotě bez chrápajícího spolunocležníka žádá pouze mrzkých 30 euro – méně než třetinu toho, co chtějí ostatní). V neděli pak ožila dokonce i menza místní univerzity spící spánkem jarních prázdnin a pro všechny účastníky valné hromady připravila oběd. Na výběr byly těstoviny nebo těstoviny.
Vše bylo přichystáno s německou důkladností. Příchozí mensany přivítala operativní kancelář, kde dostali v taštičce jak zmíněnou červenou šňůrku se jmenovkou, tak lístky na akce, které si objednali, a všechny další informace o průběhu setkání; klasicky mensovně však bylo relativně obtížné kancelář najít, ale mensané přeci rádi řeší hlavolamy.
Jak takové setkání funguje? Říká se, že inteligentní člověk rozezná v chaosu řád, a něco na tom asi je, protože na první pohled je setkání chaos. Nevím, zda se našli dva lidé, kteří měli na tyto tři dny stejný program, protože dohromady běželo šest až osm různých linií na různých místech města a každý člen si mohl při internetové registraci vybrat přesně to, co ho zajímá. Počet jednotlivých akcí překonal stovku. Na nábřeží byla zřízena speciální zastávka mensovních autobusových linek, kterými se mohli účastníci dostat na akce dále od hlavního centra.
Nechal jsem si ujít výlet do Českého Krumlova – i když poznat tuto perlu Šumavy maskován za německého turistu by byl jistě legrační zážitek. Nenechal jsem si ale ujít návštěvu wellness centra, kde mě zabalili do slaného bahna (zde jsem byl očitým svědkem toho, že němečtí mensané rádi chodí nazí).
Navštívil jsem ice breaker, kde mohli účastníci v tradičním pivním stanu zakusujíce pečenou prasečí nohu ledy spíše odplavit v potocích piva než rozbíjet (pro ty, kteří mě znají, jen dodám, že krom nožičky s kopýtkem nabízeli i tradiční šnicl a vodu s jablečným džusem – pro Čecha nepřekvapivě dražší než pivo).
Nevěnoval jsem se geocachingu, ale zato jsem jako kachně za kačenou projížděl městem na nekonečně úžasném vozítku Sageway, vyhnul jsem se luxusní taneční večeři na křišťálové lodi Swarovski (i když jsem nakonec neodolal, nakoukl a byl vyhozen kvůli vlastnictví džín a nevlastnictví vstupenky). Místo toho jsem šel vyzvídat novosti na setkání nových členů, kde jsem se až tak moc nového nedozvěděl (pokud diskusi na téma barva šňůrky visačky a problém cyklistů v Kolíně nepovažuji za hodnotnou informaci).
Nemohl jsem si nechat ujít návštěvu v tiskárně a mrzelo mě, že jsem kvůli tomu propásl návštěvu v továrně na výrobu müsli na zakázku (namíchají vám i müsli skládající se pouze z čokolády, oříšků a kokosu, které by mi díky absenci vloček jistě chutnalo, stačí říct, respektive objednat si po internetu).
Abych i já přispěl svou troškou do mlýna, rozhodl jsem se německé mensany poučovat o tom, jak česká Mensa řeší otázku nadaných dětí. Přednášky se konaly v kinosálech místního multiplexu, což mělo z pohledu účastníků mnoho výhod. Sedadla byla měkká a dobře se na nich spalo (a přednášející tak snadno poznal, kdo byl na včerejší ochutnávce whisky) a písmenka na slajdech mé prezentace byla opravdu veliká a dobře čitelná, obličej TB v rohu měl rovnou několik metrů. Doplnil jsem ještě informace o tom, jak využít mezinárodního potenciálu Mensy, za což jsem byl odměněn hliněnou láhví s obrázkem jakéhosi léčivého kořene a velikým nápisem 50 %.
Hlavním bodem setkání byla oficiální valná hromada, a proto ji většina účastníků ignorovala. Je pravda, že valná hromada se nesla v čistém duchu autentické mensovní diskuse, a tak se nejdelší debata vždy strhla na téma, které je irelevantní a hypotetické. Pokud některé splňovalo obě náležitosti, stála se na řečnický pultík fronta. Jedinou zajímavou věcí bylo, že členové při příchodu projížděli členské kartičky čtečkou, aby se zjistilo, kdo je vlastně přítomen, a za pohled stála mladá a pohledná moderátorka. Kombinace výše zmíněných vlivů mě na místě udržela celé tři hodiny, tedy do již dříve zmíněného oběda. Po něm jsem vyrazil na promítání fotek z mensovního výletu do Keni, kam jsem však nedošel, protože oběd zavelel ulehnout na prosluněný trávník u řeky.
V neděli se ti šťastnější, kteří si rezervovali místo včas, mohli rozloučit na typicky bavorském brunchi. Nenašel jsem odvahu vyzkoušet podezřele bílý párek, ale pošmáknul jsem si na plátku šunky, míchaných vajíčkách s cibulkou, čokoládové pěně, sýru s máslem a chlebem, štrúdlu s vanilkovou omáčkou, rajské polévce, kousku ryby a klasickém preclíku.
Z programu, který jsem dosud nezmínil a který mě nezaujal nebo jsem ho jednoduše nestihl, namátkově vybírám například: prohlídku manufaktury na výrobu doutníků, exkurzi do pivovaru, návštěvu zvonařství nebo řezbářství, pubquiz, mensovní kabaret, školu tance pro mensany, prohlídku muzea keramiky, exkurzi do továrny na ozubená kola či návštěvu sklárny, prohlídku zámků blíže i dále, výlet do Lince, obchůzku katedrály s audio průvodcem, lezení po skalách, nahlédnutí do dílny na výrobu varhan, workshop o německém jazyce, přípravě prezentací nebo Mahjongu, přednášku o riziku, inteligenci či hledání zaměstnání a výlet do zoo.
Jak akci shrnout? Mrzí mě, že jsem na něm byl jediným návštěvníkem z ČR, ačkoliv to pro většinu z vás bylo podstatně blíže než pro většinu Němců, mnoho z nich strávilo sedm hodin ve vlaku. A zrovna já jsem musel vážit cestu až ze Ženevy, která také není úplně za rohem. Ale nelitoval jsem. 🙂 Když se na jednom místě sejde 600 mensanů, stojí to za to. Navíc jsem mohl trošku oprášit své rezivějící znalosti němčiny.
Poznámka: I když bude Mensa Německo (Mensa in Deutschland, MinD – což mimo jiné znamená mysl) v říjnu 2011 slavit 30. výročí svého založení, je ve své podstatě velice mladá. Z dlouhodobého kómatu se probrala až začátkem 21. století, kdy se počet jejích členů začal z dlouhodobě stabilních 2 000 zvyšovat o několik set ročně až k současným 9 500. Spolu s přírůstkem členů došlo také k nárůstu aktivity a „vzniku“ velkého setkání. Za tuto změnu většina členů připisuje část zodpovědnosti Christině Warlies, která začala rezolutně prosazovat modernizaci a profesionalizaci Mensy.