Vloni byl pro nás brunch pozoruhodný konzumací speciální račí polévky a vařeného raka. Napsal jsem o tom článeček do dubnového čísla časopisu Mensa roku 2010. Letos na jídelním lístku tyto neobvyklé laskominy nebyly. Tentokrát jsem si pochutnal na exkluzivním karotkovém polévkovém krému garnirovaném kuřecími prsy. Pak již přišla na řadu tradiční česká kuchyně: obrovský vídeňský řízek s pravým domácím bramborovým salátem a klasický černý Kozel. Pochutnal jsem si neméně dobře než vloni. Nebylo to sice nic mimořádného, ovšem tradiční laskavá a přívětivá společnost milých členů SIGurmánu vytváří vždy ze setkání neobyčejně příjemný zážitek, i kdyby se konzumovala třeba jen bramboračka a šťouchané brambory.
Letos jsem měl příležitost obohatit naše polední setkání neobvyklým kulinářským zážitkem. Můj syn mi přivezl ze služební cesty krabičku čínských černých vajec, na nichž jsem si kdysi pochutnával za svého pobytu v Čině a Thajsku. Jedno z nich jsem nejen v originální „zrající krustě“, 
ale i zabalené do pergamenu přinesl na setkání a nabídl všem stolovníkům. Čínská černá vejce se získávají speciálním postupem prověřeným mnoha staletími. Z těchto důvodů se jim též někdy říká stoletá nebo tisíciletá vejce, někdy jsou dokonce označována jako vejce dynastie Ming nebo prostě „stará čínská vejce“. Recept přípravy: Vejce se zabalí do směsi z jílu, vápna, soli a rýžových otrub. Poté se na 100 dní zakopou do země. Účinkem alkality vápna vejce „zkamení“, bílek nabude konzistenci tuhého uhlově černého rosolu, žloutek získá nazelenalou barvu a příjemně štiplavou chuť připomínající sýr. Vejce jsem zbavil „fermentační krusty“ i vlastní skořápky a poté rozdělil nožem na 12 dílů a uložil na talíř tak, aby se na každého spolustolovníka dostal alespoň maličký kousek. Většina z nich si tuto exkluzivitu se zalíbením vychutnala. Jen asi jeden až dva lidé se nad tím ušklíbli a nechali jim určený díl, takže něco zbylo i pro mne.
Domnívám se, že to byl pro všechny nevšední zážitek a že to také zčásti přispělo k úspěchu letošní reprízy loňského brunche. K úspěchu však především přispívá neopakovatelná přátelská atmosféra všech přítomných členů SIGurmánu. Všichni se těší na příští rok!